Recenze: Otec a syn se našli v lese, i když se chvílemi ztrácí

Ve strohém potemnělém divadelním prostoru v naprostém tichu pozorujeme dva muže. Zatímco ten starší z nich pomalu a trpělivě natírá sytě oranžovou barvou podlahu jeviště, ten mladší nosí těžké šedé hliněné cihly, s vervou je skládá a vytrvale kupí na sebe. Staví cosi, co připomíná trůn. Tak vypadá první půlhodina osmdesátiminutového představení Black Black Woods, třetího kousku trilogie Cirku La Putyky nazvaného Family Roots in Black Black Woods. 

Black Black Woods
Zdroj: Facebook/Cirk La Putyka Autor: Mike Rafail

Leitmotivem inscenace je zkoumání tématu vztahu mezi otcem a synem. Pánové na jevišti a jediní herci celého projektu jsou Rosťa Novák starší a Rosťa Novák mladší, otec a syn i v reálném životě. Black Black Woods není klasickým divadelním představením, má daleko do taneční performance, není to ani činohra, ani nový cirkus. Velmi specifický druh jevištního uchopení a zpracování tématu je čistou performancí. Emoce na scéně vyjadřuje především fyzická akce a práce s materiálem, myšlenky se manifestují skrz hmotu, třeba hlínu či barvu.

Sledujeme archetypální, zobecněný rozbor vztahu, který akcentuje klíčovost role, již hrají rodiče při vytváření identity svých dětí. Kromě zdravé rivality mezi otcem a synem se na jevišti objevuje uplatnění odvahy a fyzické síly. Jeden z nich je arogantním vládcem a krutým soudcem, druhý pasivně přijímá, vzápětí se role obracejí. Přítomen je otcovský pocit zodpovědnosti, důvěry, zdravé pýchy, důraz se klade také na sexualitu a všemu vévodí jakási melancholie.

Video Události v kultuře
video

Reportáž: Black Black Woods uzavírá trilogii

Někdy bloudí i divák 

Komplikovaný vztah těch dvou je cestou a občas i blouděním černým lesem, jak napovídá název večera i použitá projekce. Jeden výjev střídá druhý, ve spleti vizuálních obrazů není žádná souvislá dějová linka. Dění, které postupuje v relativně pomalém tempu, není ve výsledku příliš divácky srozumitelné, představení je proto náročné na udržení pozornosti. Téma inscenace je sice zajímavé, ale jeho prezentace v určitých okamžicích myšlenku zatemňuje.

Už odpoledne se na jevišti odehrál několikahodinový blok čtyř performancí, které se k večeru tematicky vztahovaly. Třeba by jejich zhlédnutí napomohlo hlubšímu pochopení večerního představení. Ať tak či tak, mělo by dobře fungovat i jako samostatný celek.

 

Výborná je minimalistická, avšak dynamická hudba řeckého skladatele Vassilise Mantzoukise v podání pětičlenné kapely (Jan Balcar – kytara, Merlin Ettore – bicí, Veronika Linhartová – housle, Šimon Marek – violoncello a Adam Novotný – klávesy a baskytara). Koncert hudebníků, kteří sedí na vyvýšeném pódiu na horizontu jeviště, je každopádně výraznou složkou a inscenaci, jež jinak působí jako zvláštní arteterapeutický dialog, hodně oživuje.

Kompletní trilogie

Večer v režii a choreografii autorské dvojice, která si říká Rootlessroot (Linda Kapetanea a Jozef Fruček), si na Jatkách 78 odbyl svou premiéru 22. září. 

Celou trilogii uvede Cirk La Putyka od září do prosince kompletní, a to v obráceném pořadí. Po Black Black Woods dostane v říjnu prostor show Roots, se kterou soubor od února do srpna ve více než 180 reprízách hostoval v berlínském kabaretu Chamäleon. První polovina prosince pak bude na Jatkách 78 patřit návratu inscenace Family, která měla premiéru loni na podzim.