Explicitní sex, drsná brutalita, pošahané charaktery, intriky, zrada a svérázný narativní styl, který jede jako dráha, to jsou charakteristické ingredience z tvůrčí dílny uznávaného režiséra Park Chan-wooka, který se rád brouzdá lidskou bolestí a neštěstím. Jeho poslední opus Komorná je drsný, sofistikovaný, zvrácený a postavený na divácky vděčném konceptu, že nikdo a nic není takové, jak to na první pohled vypadá.
Recenze: Komorná nabízí uměřenou erotiku a brilantní vizuál
V tomhle temném příběhu žijí muži „kultivovaní“ četbou markýza De Sade v machistickém přesvědčení, že ženy pociťují největší rozkoš, když se jich zmocňují nečistě a násilím. A ženy, krátící si dlouhou chvíli hrátkami s kuličkami vášně, v nich rafinovaně živí představu, že jsou vůči tomuto přístupné a bezbranné. Kdo na tuhle falešnou hru dojede (protože někdo dojet musí), není jasné, ale ledacos napoví fakt, že film byl inspirován knihou britské spisovatelky Sarah Watersové, která otevřeně deklaruje svoji sexuální orientaci a příklon k lesbické tematice.
Ve viktoriánském Londýně se odehrává i její historická „detektivka“ Zlodějka, jejíž spletitý děj, plný nečekaných zvratů, překvapivých zápletek a podrazů, přenesl Park Chan-wook (Oldboy) do Korey třicátých let dvacátého století, kdy byla okupována Japonskem. V rozlehlých prostorách honosného sídla, z něhož dýchá obdiv k Japonsku i Anglii, se pohybují jakoby ztracené, osamocené, ale zároveň všeho schopné siluety čtyř hlavních figur téhle pochmurné story, balancující mezi láskou, samotou, neřestí, vyprahlostí a lakotnou touhou po mamonu.
GALERIE
Komorná
Bloudí tu mezi falzifikáty pornografické literatury jako falza vlastní pokřivené existence: Dospívající hraběnka Hideko, na jejíž majetek a panenský klín má políčeno její chlípný poručník, úchylný strýc Kouzuki, který (zatím) netuší, že po stejném jde falešný hrabě Fudžiwara, svůdce a podvodník, který do domu jako svého špicla nasadil komornou, kapsářku Sukhui. Jenže jeden špinavý komplot možná brzy nahradí jiný.
Každý hraje skrytou roli
Každý současně podvádí a je podváděn. Každý se snaží někomu prodychtit do postele, navzdory tomu, že všichni (jakkoli pocházejí z různých prostředí) přicházejí ze světa, kde je láska zakázána. Ostatně, co mohou vědět mizerové, úchylové a nepolíbení o lásce?
Po zkušenosti s výjezdem do Ameriky, kde natočil spíše vlažně přijímaného Stokera, se scenárista a režisér Park Chan-wook vrací s Komornou opět do korejských reálií. V tarantinovském stylu dělí svůj opus do tří kapitol, které replikují v podstatě stejnou dějovou linku, ale vždy očima jiné postavy, čímž se postupně přibližujeme k pravdě, na kterou je třeba si počkat až do chvíle, kdy poslední kamínek zapadne do thrillerové mozaiky.
Není to špičkový Park Chan-wook, ale je to dobrý a divácky vděčný Park Chan-wook, který odvádí čisté řemeslo a jemuž neublížila ani nadstandardní stopáž (145 minut), neboť ji kompenzuje nečekanými zvraty, hustými momenty, dostatečně silnými dámskými party a dostatečně hnusnými pánskými charaktery. Sexuálních scén je tu úměrně, jejich účastnice nejsou stydlivky (a navíc jsou exoticky krásné a žádoucí), ale jakkoli jsou scény dostatečně explicitní, jsou v zásadě natočeny decentně a spíše esteticky než vypjatě eroticky.
Herecké výkony jsou přesné, atmosféra přesvědčivá, vizuál od prvních deštivých záběrů až po promyšlené rakursy, výmluvné detaily a rafinované šerosvity brilantní. Sice nezbylo na plánované 3D, ale je na co se dívat (což platí i o dvoubarevných titulcích, které odlišují japonské a korejské repliky). Komorná není odtažitě artová, ale spíše postmoderní, lehce bizarní, patřičně perverzní a v mnohém ujetá a nemorální. Kdo by takové nechtěl pomalu rozepínat knoflíčky a rozvazovat všechny ty mašle a stuhy, aby pronikl k jejímu tajemství?