Recenze: Tohle je šťastný film o takové (ne)normální rodince

Ben se svými šesti dětmi žije v lese, někde na americkém severozápadu, bokem špinavé, povrchní a za kšeftem se honící civilizace. To, co se svými dětmi provozuje a co pokládá za záchranu jejich životů, lze chápat buď jako jejich týrání, nebo ideální přípravu na soběstačný život. Jak ale obstojí, když v důsledku tragické události musí opustit les a vydat se do většinového světa? Tohle je náš svět amerického režiséra a scenáristy Matta Rosse je v zásadě optimistická a dojemná pocitovka, oslovující lepší stránky lidské povahy.

Tohle je náš svět (2016, režie: Matt Ross)
Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Jsou filmy, od nichž se toho až tolik nečekalo a kterým ve své osobní klasifikaci říkám „šťastné“. Takové, kdy do sebe všechno tak nějak samozřejmě zapadne, výrazové a vyjadřovací prostředky si sednou, obejmou vás a nesou na vlně empatického souznění, ovlivňovaném daleko více citem nežli rozumem.

U „šťastného“ filmu vám v zásadě nevadí dílčí nelogičnosti, předpovídatelně naplněná očekávání, problematická základní teze, někdy na hraně balancující etika ani rustikálně symbolická pointa (se vším tím se tu více či méně setkáte), neboť navzdory dílčím nedokonalostem jste jím osloveni a zažíváte s ním jen obtížně definovatelnou, racionálně neuchopitelnou, ale s protagonisty příběhu intenzivně spoluprožívanou diváckou slast.

Tohle je náš svět
Zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary

Tohle je náš svět je pro mě takový modelový, šťastnou rukou napsaný a natočený film, který sice pokládá otázky, na které není snadné odpovědět, ale hlavně přináší souznění, pohodu a radost. Řekněte, kdy jste něco podobného zažili?

Rossova melancholická i melodramatická, úsměvná i dojemná road movie nonkonformním světem jedné rodiny, kde se děti učí stát na vlastních nohou a v němž neexistují hamburgery, Coca-Cola je považována za otrávenou vodu a slovo „zajímavé“ je striktně zakázáno, je laskavým pohlazením po duši a jemným upozorněním na to, o co v našem životě přicházíme. Není to film dokonalý, ale šťastný pozitivními emocemi a energií, navzdory úvodní drasticky rambovské sekvenci, která může záměrně vzbouřit adrenalin, aby pak bylo co konejšit.

Viggo Mortensen je dobrý (filmový) otec

Svým druhým celovečerákem, který měl premiéru v Sundance, z Cannes si odvezl cenu za režii ze sekce Un certain Regard a z festivalu v Karlových Varech cenu diváků, na sebe herec a scenárista Matt Ross hodně hlasitě upozornil. A jeho nezávislá a oslovující rodinná miniatura pocitově válcuje megarozpočtové blockbustery, pod jejichž oslnivou slupkou je kulovka. Možná budou Benovy děti absolutně nepřipravené na skutečný svět, ale zjevně patrné je, že jsou šťastné a konfrontace jejich jedinečnosti s reálem je silná, dojemná, odzbrojující, emotivní a očistná.

Hodně k tomu přispívá charismatický lesní muž Viggo Mortensen (Východní přísliby, Pán prstenů), který vede své děti někdy až za hranu morálně přijatelného, ale vždycky pro ně chce jen to dobré, když s nimi studuje, medituje a učí je bojovat a přežít. A skvěle funguje i casting dětských rolí, mezi kterými dominuje zajímavý britský import George MacKay.

Film dobrý pro život

Tohle je náš svět je nekonvenční, originální a odvážným způsobem vyprávěný film (právem evokující vzpomínku na dokument Evy Tomanové Stále spolu). Je to mix pohody, emocionálních vzplanutí i nečekaně drsných aktů, podbarvený vstřícným soundtrackem a sytě barevnou, empatickou kamerou Stéphana Fontainea. Jeho chuť je přitažlivě hořkosladká a jeho určující ingrediencí je touha žít nejlepší život, jakého jsme schopni.

Jejich svět ve vás bude určitě nějakou dobu rezonovat, protože tohle je košatý film, který je dobrý jak pro toto léto, tak i pro život. Neokázale a nenápadně se k vám přivine a vám s ním začne být dobře a to, co se vám zpočátku jevilo jako bizarní, je najednou správné a přirozené. KVIFF distribution se znovu předvedla v tom nejlepším světle. Díky!