Praha – Umělecká skupina Rafani před pár lety opustila práci s textem a začala se více věnovat videu, jako kontinuální pokračování jejich tvorby vznikl osobitý film 31 konců / 31 začátků. Celovečerní debut Rafanů, který oni sami označují raději jako traktát než jako film, vstupuje 25. června do distribuce – internetové a zdarma.
Svých 31 konců i začátků promítají Rafani zdarma na webu
Přehrát si ho zájemci mohou na portále Doc Alliance, který tak navazuje na obdobné premiérové uvedení jiného snímku letos v únoru, kdy zpřístupnil zdarma dokument Arnošt Lustig – devět životů. Na internetu jej zhlédlo přes deset tisíc lidí.
Celovečerní debut Rafanů je stejně jako jejich předchozí projekty kolektivním dílem. Koncentruje se na fenomén Prahy a města obecně. Formálním rámcem je mapování pražské převážně alternativní kultury, představeno je dvacet jedna osobností, například Ondřej Slačálek, Petr Krejzek, Michal Viewegh, Vladimír Skrepl, Vladimir 518 nebo Mark Ther. Tento rámec slouží jako odrazový můstek k dalším významovým liniím, vyjádřeným řazením nesourodých fragmentů. Každý z nich má své téma a představitele.
GALERIE
31 konců / 31 začátků zdroj: MFDF Jihlava
„Položili jste si někdy otázky: Kde končí a začíná Praha? Kde je střed? Jaká je její struktura? Má svou skrytou, do tmy nevědomí ponořenou tvář? Je možné vzít svůj život a přiložit ho k pojmu města? Neproměňuje se plnost a bohatství v nicotu a prach? Kdy a kde je osvícenský rozum skutečně v koncích? Základem filmu 31 konců / 31 začátků je pohyb. Tak jako dítě přeskakuje z kamene na kámen, když chce suchou nohou překonat řeku, i film se trhavě, poskoky, vydává na cestu tam a pak zase zpět.“
Projekt 31 konců / 31 začátků získal Zvláštní cenu poroty na loňském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava. Do internetové distribuce přichází pár dní před zahájením velké výstavy Rafanů v brněnském Domě umění.
31 začátků / 31 konců
Umělecká skupina Rafani vznikla v roce 2000 v Praze mezi studenty Akademie výtvarných umění. Během let se měnil počet jejích členů, vždy jich je ale kolem pěti. Většinou jsou to malíři, učitelé nebo kurátoři, jejich skupinová činnost má vždycky společenský přesah, často to bývá provokace.
Veřejnosti jsou známé například jejich akce na pražské Kampě, kde přetřeli Lennonovu zeď, cynické komentáře odsunutí sudetských Němců, utopení obrazu z Národní galerie v Orlické přehradě nebo roční ohlašování demonstrací na Václavském náměstí. Část z nich se v roce 2004 vykálela v Národní galerii před dílem Milana Knížáka, aby tak vyjádřili své mínění o tehdejším řediteli.