Když Bergman šeptem křičel o osamělosti

Praha – Cyklus ČT Velikáni filmu přivádí na televizní obrazovky další vrcholné dílo slavného švédského režiséra Ingmara Bergmana Šepoty a výkřiky. Meditativní obraz lidské samoty tváří v tvář smrti. V legendárním dramatu, v roce 1972 oceněném Oscarem za kameru (kameraman Sven Nykvist), předvádějí vyhraněné herecké výkony Kari Sylwanová, Harriet Anderssonová, Liv Ullmannová a Ingrid Thulinová.

Děj snímku se odehrává koncem 19. století. Dvě zámožné ženy přijíždějí na rodinný statek, aby se svou smrtelně nemocnou sestrou strávily poslední dny jejího života. Zatímco obě ženy, poznamenány manželstvím a egoismem, nejsou vůči umírající schopny vyvinout citový vztah, nesobecká služebná ji ošetřuje, pečuje o každou její potřebu a poskytuje jí čistou, bezmeznou lásku. Kruté a zároveň utěšující Šepoty a výkřiky odhalují složitou krajinu lidského utrpení, žalu a soucitu, kterou svým neobyčejným výkonem oživují Bergmanovi osvědčení herci. 

Ukázka z filmu Šepoty a výkřiky (zdroj: ČT24)

Bergman ústřední psychologický motiv odcizení varíroval již ve filmech Mlčení a Persona, v Šepotech a výkřicích vystavěl téma na ženské čtveřici navzájem takřka protikladných povah. Režisér pracoval s nejjemnějšími detaily, s herci jednotlivé scény dlouho zkoušel a svého dvorního kameramana zde povýšil na druhého autora. Světelný part a barevné ladění každé scény, jakož i rytmus snímání jsou důležitými stavebními prvky filmu, který se nesmazatelně zapsal do filmové historie.

Film získal mnoho zahraničních poct, nejvyšší ocenění Švédského filmového ústavu za rok 1973, dále Oscara za kameru (S. Nykvist) a Cenu Nejvyšší technické komise na MFF v Cannes 1973. 

  • Ingmar Bergman / Šepoty a výkřiky zdroj: ČT
  • Ingmar Bergman / Šepoty a výkřiky zdroj: ČT

Ingmar Bergman - švédský filmový a divadelní režisér, spisovatel a dramatik, jeden z nejvýznamnějších autorských filmařů 20. století, natočil za svůj život více než čtyřicet snímků a k většině z nich sám napsal scénář. Mezi ty nejznámější patří Sedmá pečeť (1957), Lesní jahody (1957), Mlčení (1963) nebo Scény z manželského života (1974). Častým námětem jeho filmů jsou nejrůznější traumata z dětství, téma krize vzájemných mileneckých a manželských dvojic nebo existenciální otázky, smrt, osamění, pravda a víra.

Bergman se kinematografii intenzivně věnoval od poloviny čtyřicátých let a Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film získaly jeho snímky Pramen panny (1961), Jako v zrcadle (1962) a autobiografie Fanny a Alexandr (1984). Sám Bergman byl na Oscara mnohokrát nominován jako režisér či scenárista a v roce 1971 obdržel čestnou cenu Americké filmové akademie. Stal se uznávaným režisérem a inspirací pro mnohé přední filmové tvůrce.

Narodil se v rodině evangelického faráře a vyrůstal v přísném religiózním prostředí ve Stockholmu, což mělo vliv na jeho uměleckou tvorbu. Vystudoval divadelní vědu a literární historii, poté nastoupil jako asistent režie ve stockholmské Opeře a postupně působil jako režisér a divadelní ředitel v Hälsingborgu, Göteborgu, Malmö a Královském dramatickém divadle.

Během svého života byl pětkrát ženatý, čtyřikrát se rozvedl. Většina z jeho devíti dětí se věnuje filmové či divadelní činnosti. Bergman nikdy nemiloval publicitu a na sklonku života žil v ústraní na malém ostrově Farö v Baltském moři. V posledních letech se věnoval především divadlu a komorním televizním filmům.