Praha - Ve věku 87 let zemřela divadelní, televizní a filmová herečka Jaroslava Adamová. Za více než 60 let na scéně ztvárnila třeba Annu Kareninovou, Hedu Gablerovou a Marii Stuartovnu. Nezapomenutelný je její společný herecký koncert s Janem Werichem v televizním filmu Kočár nejsvětější svátosti. V roce 2003 hrála ve filmu Želary a v roce 2009 ve filmu Líbáš jako bůh.
Zemřela Werichova „katastrofální přítelkyně“ Jaroslava Adamová
Svůj klikatý život herečka Jaroslava Adamová popsala slovy písně W+V - jednou jsi dole, jednou nahoře. Po válce ještě zažila Frejkovu éru na Vinohradech, hrála s Vlastou Burianem, s Janem Werichem excelovala v jednom z mála z jejích filmů, Kočár nejsvětější svátosti. Později hrála třeba s Václavem Voskou či Irenou Kačírkovou. Ve filmu a v televizi se pak začala více objevovat až koncem 90. let.
Za své působení v dabingu získala Cenu Františka Filipovského, v roce 1997 dostala Cenu Thálie za celoživotní dílo a v roce 2001 byla prezidentem vyznamenána medailí Za zásluhy.
Hrdé a panovačné - její nejlepší postavy
Postavy, jimž na jevišti vdechla život, se divákům často vryly do paměti. Mnohdy až mrazilo z hrdé pýchy, chladné zloby a vášně, kterou Adamová propůjčila sobeckým, panovačným a neúprosně tvrdým hrdinkám. „Jsem pro ně ochotna udělat všechno. Zbláznit se, mít hysterické záchvaty, ale stejně nakonec musím zahrát to, co autor napsal. Pro mne znamená hrát něco tak nezbytného, že se to blíží určité posedlosti,“ přiznala se před lety někdejší členka Divadla na Vinohradech a dalších scén, naposledy Městských divadel pražských.
Reportáž Čestmíra Strakatého (zdroj: ČT24)
Divadlo byla její vášeň
Celý život „dělala divadlo pro potěšení své a snad i jiných“. „Prostě jsem celý život pominutá divadlem,“ tvrdila herečka. Když absolventka pražské konzervatoře začínala, hovořilo se o ní pro talent a zvučný hlas charakteristického zbarvení jako o budoucí tragédce, nástupkyni slavné Anny Iblové. Dramaticky vypjaté role patřily vždycky mezi k jejím nejlepším.
Za více než 60 let na scéně hrála kupříkladu Annu Kareninu, Hedu Gablerovou, Marii Stuartovnu či Aurélii v Bláznivé ze Chaillot anebo Alici z Play Strindberg. Vystupovala i ve Skleněném zvěřinci milovaného Tennessee Williamse, Sartrových Mouchách, Simonových Drobečkách z perníku či Dürrenmattově Návštěvě staré dámy a v Topolově Stěhování duší.
Adamová v divadle zažila od roku 1946 ještě Frejkovu éru na Vinohradech, a když musel odejít, jako „jeho herečka“ šla i ona. Setkali se pak ještě krátce v Karlínském divadle, kde hrála i s Vlastou Burianem. Později si „tu ošklivou, zrzavou, expresionistickou, od Frejky zkaženou herečku“ vzal do divadla Jan Werich. Stala se pak jeho dobrou „katastrofální přítelkyní“, protože mu byla nablízku v dobách nepohody. Společný herecký koncert přibližuje dodneška Kočár nejsvětější svátosti.
V Městských divadlech pražských se stala vedle Václava Vosky, Ireny Kačírkové a dalších na dlouhá léta hvězdou souboru. Zvlášť Voskovi dělala často partnerku. „Hrát s ním něco, co třeba napsal Oscar Wilde, to byly ťukesy,“ vzpomínala ráda.
Filmoví diváci znají hlavně její hlas
Na rozdíl od divadla byl film k Adamové často nevšímavý. Přesto z filmového plátna její hlas zazněl mnohokrát, když namlouvala Jeanne Moreauovou, Sophii Lorenovou nebo Annu Magnaniovou. V posledním desetiletí se objevila kupříkladu v televizním filmu Společnice, kde měla za partnerku Tatianu Vilhelmovou, nebo ve snímku Želary Ondřeje Trojana. V jedné z posledních rolí ztvárnila babičku Alžbětu ve filmu Líbáš jako Bůh. Manžel Julius Albert, který před lety zemřel, byl protipólem jejího temperamentu, měli spolu syny Marka a Julia.
Vzpomínka na Jaroslavu Adamovou (zdroj: ČT24)