Recenze: Nevím, odpovídá Rubín trefně na krizi třicátníků

Novinka A studia Rubín Nevím – od autora a režiséra Vojtěcha Štěpánka – klade divákovi hodně osobních a nepopulárních otázek. Zpovídá ho ovšem hluboce lidsky a s vtipnou nadsázkou. Trvá jen padesát minut, ale je natolik hutná, že pocitově vydá za delší kus.

Nevím (A studio Rubín)
Zdroj: A studio Rubín

Dvě ženy třicátnice, dva fatální životní okamžiky, dvě nutná rozhodnutí. Být, či nebýt a mít, či nemít dítě. Všechna pro a proti ubíhají jako na běžícím pásu v posilovně. Paralelní světy Anny a Kristýny se protínají v okamžiku nově objevené pravdy. „Jako by se nastupující generace rozhodla prokrastinovat před dospělostí a s ní spojenými závazky a zodpovědností,“ přemýšlejí tvůrci a zabývají se krizí tradičních rolí mužů a žen.

Stěžejní nápad inscenace, setkání dvou ženských osobností v jednom kómatu, doplňuje dobře fungující stísněnost sklepního prostoru a specifický light design. Také scéna Milana Davida, spočívající ve strohé geometrii bílou páskou vymezených prostorů, patří k základním mapám hry. Hrdinky se podle ní i v přítmí bezpečně pohybují, nepředmětná scénografie udává jasný směr.

Z nitra do nitra a zpět

Režisér Štěpánek vede své herečky s bezprostředností jemu vlastní. Ihned jsme vtaženi do napínavého děje, zhmotněného Kristýnou Leichtovou, Annou Stropnickou a jejich božskými poradními hlasy (Dana Batulková s Ondřejem Pavelkou). Otevírání niter probíhá samozřejmě, stejně jako prolínání odlišných časových rovin. „Paměť je strašná svině!“ – „Mně je třicet, já už nemám čas na kretény,“ slyšíme z úst protagonistek. Sdílení nabírá na intenzitě, smějeme se a zároveň jsme dojati upřímnou debatou o mateřství.

Video Události v kultuře
video

Rozhovory dnešních třicátníků na jevišti

Apel vrcholí mentorskou scénou Anny (Anna Stropnická) o emancipaci a současné generaci, jediném naschvál momentu s patosem. Elán aktérek neutuchá, Nevím disponuje silným potenciálem vážných témat a hravou formou. Troufám si říci, že jeho přesah intelektuálně uspokojí obě pohlaví rovnocenně přesto, že má ženské priority obsahem dialogů. Komediální ráz kotví temperament obou představitelek, potřebu nezávislosti střídá touha po harmonii a objetí.

První reprízu v Rubínu plánují na 6. června. Nenechte si tu strhující dynamiku ujít. Nebo ještě nejste dost připravení převzít osud do vlastních rukou? Možná nás nedospělost v mezních situacích brzdí.