John Cage a DOX si rozumí

Praha – Holešovické Centrum současného umění DOX se zapojuje do celosvětových poct americkému muzikantovi, spisovateli a umělci Johnu Cageovi. Letos totiž uplyne století od výročí jeho narození a zároveň dvacáté výročí úmrtí. Dox si přichystal výstavu Membra Disjecta, kterou odkazuje k jeho tvorbě, s níž zásadně ovlivnil poválečnou avantgardu.

Název výstavy Membra Disjecta si organizátoři nevybrali jen tak náhodou. Jde totiž o tzv. rozptýlené fragmenty, kterými se Cage inspiroval. Zároveň se ale sousloví dotýká charakteristiky vystavených historických, estetických i mediálních děl. Jedno z Cageových přesvědčení pramenilo z názoru o rovnoprávnosti všech bytostí. 

Cage se vášnivě zajímal o výtvarné umění. Snažil se pracovat s kouzlem náhody, takže na svá plátna lepil náhodné novinové otisky. „Hodně mě ovlivnil,“ přiznává rakouská umělkyně Sabine Groschup. „Snažil se všechno trochu smíchat dohromady. Myslím, že hodně osvobodil umění,“ dodává. Do povědomí veřejnosti se zapsal i díky fenoménu ticha, jenž prezentoval coby ekvivalent ryzí nicoty. 

Ačkoliv Cageovy výtvarné práce působí jako těžká improvizace, podle kurátora George Weckwertha měl malíř výslednou podobu svého díla pečlivě rozvrženou už předem. Autorovy záměry totiž dokazují jeho poznámky. 

Reportáž Ondřeje Moravce (zdroj: ČT24)

Akce si nenechají ujít umělcovi spolupracovníci, přátelé, ale také výtvarníci dnešní generace. Membra Disjecta je ambiciózní počin, který spojuje malbu, kresbu, tisky, partitury i koláže, nebo dokonce sochařské objekty. Za vším ale podpis Cage nenajdete, spoustu z děl má na svědomí hrstka dalších renomovaných umělců. 

Podtitul holešovické výstavy zní: Wanting to Say Something About John (v překladu Chceme říci něco o Johnovi). Jde přitom o slovní hříčku, s níž kdysi Cage (ne)skládal poctu Marcelu Duchampovi. Tehdy akorát vytvořil rebelskou litografii s výrokem: „Já nechci o Marcelovi říct nic.“

Po Vídni a Praze se Membra Disjecta přesune ještě do Ostravy a Bratislavy.

Vydáno pod