Recenze: Finské hlouposti na Jatkách patří k vrcholům sezony

Světová premiéra inscenace Opaque finského souboru Circo Aereo patří k vrcholům sezony holešovického kulturního prostoru Jatka 78. Autorem představení je finský režisér Maksim Komaro, který v minulosti několikrát úspěšně spolupracoval s českým souborem Cirk La Putyka.

Circo Aereo / Opaque
Zdroj: Jatka78 Autor: Martin Sršeň

V představení se objevují čtyři mladé skandinávské akrobatky, každá z nich se specializuje na jiné, více či méně tradiční cirkusové odvětví. Zbrusu nová inscenace je tedy pestrá a propojuje tradiční cirkus tak, jak ho známe, s neobvyklými novocirkusovými nápady. Objevují se tu párová akrobacie, chůze po laně, visutá hrazda, manipulace s obručemi, závěs v kruhu nebo zábavné kousky s obrovskými mýdlovými bublinami.

Extrémní formy pohybu

Večer ale není divadelně pojatý, jak jsme třeba zvyklí vídat v představeních českého nového cirkusu. Souvislý příběh nebo nějaké konkrétní významy byste v něm hledali marně. Vychází z pohybu samotného a soustředí se spíš na akrobatické výkony. Inscenace probíhá v poměrně živém duchu, jedno vystoupení střídá druhé, objevuje se tu řada zajímavých prvků.

Dívky nejsou divadelními herečkami, ale umělkyněmi, které tvoří představení založené na extrémních formách pohybu. Tempo udržuje jejich tvůrčí energie. Scény jsou spojovány velmi volně. Interpretky předvádějí své dovednosti v krátkých etudách v rychlém sledu, ale přitom prostě a srozumitelně. Divákům neunikne ani jedno jediné gesto z fantasmagorické směsice uvěřitelných i neuvěřitelných, skvělých hloupostí.

Ke zmíněné náročné akrobacii totiž aktérky navíc třeba divoce točí dlouhými zapletenými copy z vlasů, rozřezávají mýdlové bubliny vejpůl, házejí po sobě zlaté třpytivé obruče, hrají si na schovávanou pod černou látkou, která se vlní pár centimetrů nad pódiem.

Video Události v kultuře
video

Inscenace Opaque nabízí skvělé hlouposti

Scénografie na jevišti využívá a naplno přiznává v jiných představeních neviditelné prvky, jako je například kouřostroj, světla nebo černé divadlo. Napřímo je konfrontuje s diváky, aniž by je využívala jen jako pomůcky pro navození iluze. I na nich dramaturgie částečně staví.

Představení tvoří abstraktní obrazy tak trochu v duchu absurdního divadla. Evokují příjemné pocity a vnášejí do sálu pozitivní náladu. Tomu ještě napomáhá elektronická hudba v lyrickém duchu. Interpretky se neleknou ani těch nejnáročnějších čísel a volně plynoucí koláž, která je překvapivě kompaktní, pak vrcholí velkým finále. Inscenace Opaque je povedenou show. Jen více takových projektů!