Udělala to znova. Poté co Beyoncé před třemi roky udělila hudebnímu průmyslu lekci v marketingu, na sebe (neméně silně) strhla opět pozornost. Nečekaným vydáním desky Lemonade potvrdila, že publicitu nepotřebuje vyhledávat, ale bude jí sama diktovat, kam ji má následovat. Mimo to třískla do stolu a natočila rozzuřený milník své kariéry, kde nejde o zářivě falešné úsměvy, ale o syrovost i politiku.
Recenze: Hořká limonáda Beyoncé nezachutná všem. Jí ale konflikt sluší
Už když vystoupila na Super Bowlu se singlem Formation (a popudila tak proti sobě „slušné Američany“, kteří během hry nebyli zvědaví na politiku a ještě navíc od Beyoncé), kolem zlatavé hřívy létaly jiskry. O pár dní později zažehly oheň pod kotlem zvaným Lemonade, v němž se zpěvačce vařila krev: na policejní systém, na nevěrného manžela, na postavení afroamerické ženy ve společnosti…
„Kdo si sakra myslíš, že jsem? Nejsi ženatý s žádnou průměrnou d*vkou, chlapče,“ varuje partnera v „zeppelínovské“ Don't Hurt Yourself po boku Jacka Whitea. Naléhavost, vřískot a zřetelná agrese prostupují celou skladbou. Něco takového byste v jejím předešlém repertoáru hledali marně. Nezůstává přitom jen u rocku, mezi žánry skáče jak kobylka: jednou blues, podruhé country (!) a příště zase hip hop; o preciznosti zvuku netřeba cokoliv říkat.
„I go hard.“ Zatracení i odpouštění
Obvyklému příznivci rozzářené Beyoncé asi na vizuálu neuhranou šedivě zamračené prostřihy, které pojí recitace veršů somálsko-britské básnířky Warshan Shire. Rodačka z Texasu v textech písní vychází také z prohlášení bojovníka za lidská práva Malcolma X (zavražděn v roce 1965 v 39 letech), že nejméně respektovanou osobou v Americe je žena tmavé pleti. Možná proto se mužský prvek ve videu vyskytuje skutečně sporadicky stejně jako bělošky.
Zbláznila se? Kdepak. Beyoncé akorát rozdupává bahno a to stříká kolem sebe. Oproti rozchodové desce Gwen Stefani působí Lemonade jako komplexní a dospělá záležitost. Hodinový film, na kterém se podílelo sedm režisérů, ji navíc povznáší na skutečný umělecký artefakt.
Marketing, nebo realita?
Čtyřiatřicetiletá perfekcionistka už v byznysu umí chodit, a tak není vyloučené, že Lemonade je jedním nacucaným, masitým marketingovým soustem, kterým všechny zdatně krmí. Že se s manželem celou tu dobu drželi za ruku a teď se smějí, jak jim na to každý skočil. Ve finále na tom nesejde.
Lemonade je totiž v diskografii Beyoncé zásadní deska, která se nenaposlouchá během jednoho odpoledne. Vrství na sebe totiž bezpočet rovin, příběhů, pocitů i hudebních vlivů. Pokud nadále zůstane pichlavá, politicky angažovaná a přímočará, nevadí, že jde třeba jen o marketing. Konfliktní poloha jí prostě sedne víc než sterilní rádiovky o ničem.