Ve věku 88 let v noci na pondělí zemřel choreograf, tanečník, zakladatel Pražského komorního baletu a jeden z nejznámějších českých protagonistů moderního tance Pavel Šmok. Oznámila to Johana Mücková z Pražského komorního baletu. Poslední rozloučení se bude konat v pondělí 11. dubna v obřadní síni v Ústí nad Orlicí.
Zemřel tanečník a zakladatel Pražského komorního baletu Pavel Šmok
Byl hercem nebo juniorským mistrem v krasobruslení, ale proslavil se především jako choreograf, tanečník a pedagog. Spoluzaložil Balet Praha, stál v čele baletního souboru v Basileji a po návratu do Československa zformoval Pražský komorní balet. Vychoval desítky vynikajících interpretů, jako profesor působil na Akademii múzických umění v Praze.
Mistr bruslí a ochotník
Pavel Šmok se narodil v roce 1927 ve slovenské Levoči. Pochází z rodiny českého stavebního inženýra a přišel na svět v době jeho pobytu na Slovensku, kde také vychodil základní školu. V roce 1939 se při vyhlášení Slovenského státu rodina přestěhovala do Prahy.
GALERIE
Zemřel Pavel Šmok
Byl divadelním ochotníkem, tancoval folklor, závodně bruslil a zářil v ledních revuích. K baletu se dostal v divadle E. F. Buriana, kde hrál. Když se hlásil na taneční oddělení pražské konzervatoře bylo mu už 22 let a měl už za sebou první ročník herectví tamtéž.
Předtím však zvládl čtyři semestry na Českém vysokém učení technickém, a ještě předtím Vyšší strojnickou průmyslovku a část gymnázia v Praze a část v Bratislavě. Po absolvování tanečního oddělení pražské konzervatoře pak působil jako sólový tanečník v pražské Armádní opeře a v Plzni.
Balet Mládí sovětského skladatele Michaila Čulakiho, Pavel Šmok v hlavní roli Peťky, 1956
Později se stal šéfem baletu v Ústí nad Labem a tři sezony pracoval i v Ostravě. Roku 1964 se stal spoluzakladatelem samostatného souboru Balet Praha, který měl být „experimentální laboratoří československého baletního umění“ a který jako jeden z prvních pronikl i do světa.
Kacíř klasického baletu
Po nástupu normalizace roce 1970 přijal Šmok angažmá ve švýcarské Basileji, kde stál v čele baletu po tři sezony. Po návratu do Československa těžce hledal uplatnění. Až v roce 1975 mu byla z pražského Divadla Rokoko nabídnuta spolupráce a začal se rodit Pražský komorní balet. Soubor, vyrostlý ze skromných začátků pouhých tří tanečníků bez scény, kostýmů, rekvizit a samozřejmě bez dotací, vypracoval Šmok postupem let do známých „Šmokovců“ a věnoval mu všechny své síly.
Myslím, že jsem prožil nádherný, plný, ne vždycky krásný život, ale když dneska umřu, tak mám pocit, že jsem žil opravdu naplno.
„To byla tehdy skoro sebevražda, když se skupina lidí, která se neživí ničím jiným než tancováním, rozhodla jít na volnou nohu. Naštěstí jsme měli úspěch a dostali jsme zakázku na Stravinského od švýcarské televize, takže jsme z těch honorářů mohli vždycky nějaký čas žít,“ vyprávěl později. Soubor prosazoval současné tendence v moderním tanci a postupně se stal nejznámějším českým tanečním souborem na světě.
Klasický baletní slovník Šmok obohatil o výrazový tanec. „Přidávali jsme spoustu pohybů, které pocházely z jiných oborů, taky ze sportu a akrobacie, vybírali jsme si i hudbu, která nebyla napsaná pro balet, třeba Janáčkovu Glagolskou mši,“ popisoval Šmok.
Umělecký vedoucí Pražského komorního baletu Pavel Šmok dává autogramy po vystoupení souboru v Divadle estrády v Moskvě, 1985
V normalizované šedi socialistických televizních estrád působily Šmokovy choreografie jako zjevení, i když mistři klasického baletu mu nemohli přijít na jméno, pro klasický balet byl totiž „kacířem“, který porušoval zavedená pravidla a nepodřizoval se zvyklostem.
Nastudoval kolem stovky baletních titulů, šedesát ve světové premiéře. K nejznámějším patří Listy důvěrné, Nedbalky, Sinfonietta, Fresky Piera della Franceska, Kreutzerova sonáta, Z mého života, Zjasněná noc, Holoubek a jiné. Spolupracoval s operou, operetou, muzikálem i činohrou. Jeho nejčastěji uváděný pořad pro mládež Jak se dělá balet měl kolem 800 repríz. Uplatnil se také jako režisér.
Tanečník musí umět všechno
Od roku 1990 vychovával choreografy na AMU a měl jasnou představu, co by měl současný tanečník umět: „Všechno. Kromě fyzických dispozic musí být muzikální, talentovaný herecky, musí umět několik technik. A pro mne by měl ovládat i folklor. Pořád jsme ta kára Josefa Kajetána Tyla, a tím můžeme být ve světě zajímaví,“ zdůrazňoval Šmok.
A jednu z klíčových rolí přikládal v životě smyslu pro humor: „Nejdůležitější je brát život za každých okolností s úsměvem, optimismem, nadhledem, a hlavně ne smrtelně vážně.“