Recenze: Boj Batman vs. Superman ubije spíš diváka

Batman a Superman se spolu a zároveň proti sobě sešli poprvé v jednom filmu. V kinech přichází Úsvit spravedlnosti. Syn Kryptonu si to rozdává ve volném stylu, kde jsou všechny údery povoleny, s vytočeným netopýrem z Gothamu. Začíná největší mazec v historii tohoto světa, který možná povede k jeho zániku. Stojí tu Bůh proti člověku, den proti noci, DC Comics (alias Warner Bros.) proti Marvelu (alias The Walt Disney Company) a konzistentní story proti přebouchlé CGI holomajzně. Blíží se den pravdy, kdy se svět dozví, kdo je kdo a co se vlastně stalo.

Marvelovské komiksové universum již má své sólovky (Captain America, Spider Man, Hulk, Iron Man či Thor) i crossovery a týmovky (Avengers) a bylo jen otázkou času, kdy se něco podobného podnikne i s předlohami komiksového nakladatelství DC Comics, jehož rodinným stříbrem je Batman a Superman. A tak je tady máme a k tomu poprvé společně v jednom filmu.

Spolu a zároveň proti sobě

Opatrně se tímto směrem našláplo již před třemi lety restartem Muž z oceli, kterým se komiksový režisér Zack Snyder (300: Bitva u Thermopyl, Strážci – Watchmen) snažil odvážně navázat na bazální supermanskou sérii, etablovanou v roce 1978 Richardem Donnerem a Christopherem Reevem a oceněnou tehdy třemi nominacemi na Oscara. Nyní Snyder uvedl Supermana znovu do hry. 

Polobožský sirotek z planety Krypton, rodným jménem Kal-el, má tentokrát dušínovský look Henryho Cavilla – jak v poloze nesmělého reportéra deníku Daily Planet Clarka Kenta, tak i v postavě nadlidsky mocného borce v červenomodrém trikotu, zamilovaného do své redakční kolegyně Lois Laneové.

 

K ikoně Metropolisu se přidává latentně nasupený Batman ze sousedního Gothamu. Ve skvěle temné kreaci Bena Afflecka tuší, že tady nemá nárok a dostane krutě po tlamě. Ale je odhodlaný (spolu s věrným komorníkem Alfredem – Jeremy Irons, kterého mohlo být víc) tomuhle vetřelci, jenž si hraje na spasitele a jehož síla může být nebezpečná, konečně zatrhnout tipec. Jenomže když do sebe začnou bušit, objeví se nebezpečí, které je dá sice scenáristicky kostrbatě, ale přece jen dohromady.

Snyder tlačí na pilu

„Ďáblové nepřicházejí z pekla, ale z oblohy.“ A ti filmoví vyskáčou z chaotického a nedotaženého filmového scénáře, který kalkuluje s již komiksově vzdělaným filmovým divákem a zmatek ostatních, ztracených ve spoustě odkazů, motivů, CGI efektů, nelogických zvratů a nevysvětlených motivací, je mu u paty. Snyder tu tlačí na pilu a celek je zahlcující, překombinovaný, nepřehledný, chaotický, zmatený a ubíjející koncentraci i pozornost, protože všeho je tu vždy o něco (nezřídka i o dost) víc, než by se slušelo.

 

A tak místo Úsvitu spravedlnosti (jak praví titulek) je to spíše soumrak příběhu a dramaticky vyklenutého děje, který dává smysl a nejde jen po spektakulární kulise (jež odkrojila nejvíce z šíleného rozpočtu dvě stě padesát milionů dolarů). Navzdory opulentní stopáži není čas představit charaktery, vysvětlit jejich motivaci a vzájemné (ne)vztahy. A když se neporazitelní začnou mydlit, můžete si odskočit na panáka, protože nic zásadního (kromě kraválu a oslepujících záblesků) se tu nestane.

Zachmuřený Batman, metrosexuál Superman

Casting je sice vybalancovaný a velkorysý, ale co je to platné, když většina herců nemá co hrát. Pod zřejmě nejdrsnějším, nejokoralejším a také nejstarším Batmanem je podepsaný soustředěně zachmuřený Ben Affleck, jemuž by se měli omluvit všichni, kdo nadávali, když byl do téhle role obsazen.

Cavillův ušlechtilý Superman je tak trochu metrosexuál, a kde se vzala, tu se vzala Gal Gadotová jako Wonder Woman, jež je příslibem do budoucna a poslední figurou do sošné Trinity. K tomu, že Amy Adamsová je tu spíše do počtu, neurotický Jesse Eisenberg, ve své standardní šarži, je vlažný záporák a galaktický netvor Doomsday je vypůjčený z fundusu použitých monster, již není nutné více dodávat.

Je to přepálené a zároveň prázdné, rychle se to valí, Zimmerův soundtrack příliš burácí a blbě se to stíhá. Zaděláno je tu na nástup týmovky Liga spravedlivých (plánovaná již v příštím roce) s níž je, po této zkušenosti, raději spojeno spíše obezřetnější očekávání.