Recenze: Piknik je zkouška strachu, ale není důvod se bát

Studiová scéna Divadla na Vinohradech uvedla premiéru legendární hry Ladislava Smočka Piknik, někdejší ustavující drama pražského Činoherního klubu. Jejím hlavním tématem jsou odlišná chování osob v ohrožení. Tajemná džungle nemilosrdně rozkrývá povahy hrdinů a přitom si zachová své tajemství.

Piknik
Zdroj: Divadlo na Vinohradech Autor: Viktor Kronbauer

Není piknik jako piknik. Tento je napínavým válečným konfliktem, odehrávajícím se kdesi v Tichomoří. I když by si ten s hojností jídla, pití a flirtování vojáci moc přáli, jejich piknik přináší příšeří, noc, zlověstné zvuky a existenční obavy.

Ladislav Smoček dokončil metaforické dílo v roce 1963 a o dva roky později ho uvedl v Činoherním klubu. Drama získalo ve spolupráci Smočka s režisérem Vladimírem Sísem také černobílou filmovou podobu (1967). „Piknik zůstává po kongeniálním Smočkově nastudování výzvou, která láká k té opovážlivosti se jí znovu zmocnit,“ vysvětlil dramaturg Jan Vedral, proč vinohradská scéna po hře opět sáhla.

Piknik
Zdroj: Divadlo na Vinohradech
Autor: Viktor Kronbauer

Herecké party Jiřího Hálka, Miroslava Macháčka, Jana Kačera, Františka Husáka a Josefa Somra z původního divadelního obsazení v novém nastudování se ctí zastali Denny Ratajský, Jiří Maryško, Daniel Bambas, Marek Holý a Michal Novotný, jenž mne nejvíce oslovil jako rozvážný Tall.  

Interpretace charakterů figur zůstává na režijním vedení Davida Šiktance a do určité míry na představitelích rolí, z nichž všechny jsou v jistém smyslu hlavní. Psychika jedinců v extrémních životních situacích diváka zajímá, ale dá se předpokládat, že inscenace bude logicky více bavit pány. To kvůli dominantním motivům války, nepřátelství, hodnostní a osobnostní hierarchie.

Tropická samota konfliktu

Všechny jevištní situace vznikají na základě mužského ega, rozehrávajícího nečekané zvraty obrazů a podporujícího narůstající napětí. Z divadelních prostředků volí inscenátoři úspornost světel a maskáčovou dekoraci, zakrývající celý prostor, takže si hlediště navykne bedlivě sledovat dobře maskované persony. V takovém případě je hlas a pohyb důležitější než mimika tváře nebo pravdivost očí. Slyšíme cikády, zbraně jsou občas namířeny proti nám, je šero a nevíme, co nebo kdo se vyřítí z nejbližšího křoví. „Nenapadlo vás někdy, že tělo zmizí snadno v rostlinách?“

Video Události v kultuře
video

Reportáž: Vojenský Piknik na Vinohradech

Spojovací komentáře příběhu zprostředkuje projekce, což hru zestručňuje. Čekání na noční hlídce děj místy záměrně zpomalí, dynamiku přinášejí momenty vyprovokované agrese, chlapeckého řádění s pěnami na holení či ukázky mazáckých praktik. Disharmonická monotónní hudba Ondřeje Švandrlíka umocňuje atmosféru strachu. Bezpečí vnějšího i vnitřního světa závisí na nebezpečném průzkumu křoví. Tak to prostě je. Potřebujeme vědět, co způsobuje ten „divnej šramot“ v naší blízkosti.

Příští Piknik pořádá Studiová scéna Divadla na Vinohradech už 12. března.