Praha - Písničkář Karel Kryl se sice po revoluci vrátil do své vlasti a zpíval dál. Nezůstal jen u svých hitů z konce 60. let a o politice se nebál nejen zpívat, ale i psát. Usmíval se, ale jeho písně a texty po návratu z exilu měly hořkou příchuť zklamání. Nyní poprvé v souborném vydání vycházejí knižně jeho novinové texty z let 1990 až 1993 pod názvem Země Lhostejnost.
Země Lhostejnost: Naštvaný Karel Kryl a jeho demokratura
„Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou. Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou.“ Tak zní úryvek z jeho písně Demokracie. Příliš spokojený se situací nebyl a to bylo i znát. „Mně vadilo, že zpívá častušky, že ty písničky jsou najednou poplatný tý jeho naštvanosti,“ komentuje tehdejší jeho písničky Hana Kofránková, rozhlasová režisérka.
Krylovy novinové texty vycházely začátkem 90. let především v regionálním tisku. S hlavním proudem se tehdy komentátor nové demokracie Kryl míjel. Podle novináře Ivana Hoffmana mu nikdo nedal prostor, protože se ho báli. „My jsme se vymlouvali na křehkost demokracie a byli jsme ochotní dost omlouvat. On to vnímal jako vady, mluvil o demokratuře,“ vysvětluje Hoffman.
Reportáž Petra Viziny (zdroj: ČT24)
A jaká byla česká porevoluční společnost? Málo spravedlivá, ohleduplná a znovu kádrující. Taková byla Krylova výčitka české společnosti, a to včetně jejího prezidenta. Podle Kofránkové byl sršatý a nahněvaný, protože byl zhrzený. „Měl pocit, že ho Havel nevzal na Hrad, to je jeho věta,“ dodává Kofránková.
A kdo byl vlastně Kryl? Legenda, kterou doma vítají zástupy. Slovy jednoho z fejetonů, zanedlouho ho označí za bolševika, šílence a zrádce národa. Poslední novinový text je z prosince 1993. O tři měsíce později Karel Kryl umírá.