Recenze: Živý sen o Hirošimě a tisíci jeřábech

Eliška Brtnická, absolventka katedry nonverbálního a komediálního divadla na pražské HAMU, akrobatka a spoluzakladatelka divadelní skupiny Cirkus Mlejn, v úterý 9. února v experimentálním prostoru NoD premiérově představila svou novou inscenaci. Brtnická je autorkou konceptu, choreografie i jedinou interpretkou osobitého novocirkusového díla, které nazvala Enola.

Enola
Zdroj: Cirkus Mlejn Autor: Vojtěch Brtnický

Představení, pro které se volně inspirovala knihou Sadako a tisíc jeřábů, japonskými estetickými koncepty, tématem přeživších výbuchu v Hirošimě a legendou o ptácích, skládaných metodou origami, obsahuje velkou dávku poetiky.

„Míváme nereálná přání, a přesto si stále říkáme: možná… musíme jen splnit tisíc úkolů! Tisíc vytřených podlah, tisíc dobrých skutků, tisíc kliků…? Jsme svým vlastním zadáním. A tak se nekonečně obtiskujeme v čase, než pochopíme, že shora je lépe vidět.“ To stojí v anotaci inscenace, v níž tvůrci shrnují její záměr.

Sadako byla japonská dívenka, která přežila svržení atomové bomby na Hirošimu, o několik let později jí lékaři diagnostikovali leukémii a ona od té doby marně doufala, že se uzdraví. Jak praví dávná legenda, kdo složí tisícovku papírových jeřábů, tomu se splní jeho tajné přání. Ani vytrvalost však dvanáctileté holčičce v tomto případě nestačila. Složila jich něco přes šest set a pak zemřela. A její příběh dodnes připomíná hrůzné dopady války.

Inscenace Elišky Brtnické je pojata abstraktně, nedrží se předlohy, spíš navozuje náladu a emoce. Odehrává se v jakémsi snovém oparu, který podporuje představivost a vlastní výklady diváků. Syrový prostor osvětluje velmi úsporný light design. Kompozice, které dominují akrobatické části na visuté hrazdě, dává možnost předvést dobré koordinační dovednosti interpretky.

Fyzický projev drobné a mrštné performerky se ale neomezuje na pouhou, byť náročnou akrobacii, nestojí jen na akrobatických číslech. Pohybová forma, kterou používá, je velmi členitá. Neopakuje se, naopak zkoumá a nachází stále nové a nové variace.

Temná linka představení je akcentována ve výtvarné složce, kterou podbarvuje černá. Na čistě bílé plátno, které visí ze stropu, kreslí Brtnická černou barvou holýma rukama, nohama i dlouhým ohonem vlasů. Otiskuje do plátna tvář i tělo a vytváří tak atmosféru nedefinovatelného strachu, nezastavitelného zla. Její metaforické vyjádření je expresivní a naléhavé. Je odvážná, zvláštně tajemná a ke všemu odhodlaná.

Enola (inscenace Lenky Brtnické)
Zdroj: Cirkus Mlejn
Autor: Vojtěch Brtnický

Na projektu s Brtnickou spolupracovala celá řada českých a zahraničních umělců, například hudebník Stanislav Abrahám, švýcarská akrobatka Stéphanie N'Duhirahe, finská choreografka Ilona Jäntti nebo performerka Nguyen Minh Hieu. Jde o tvůrčí pokus plný výrazných momentů. Podařilo se jim vytvořit dramaturgicky soudržnou, dynamickou miniaturu, která zajímavým způsobem ztvárnila a vystihla ponurou tematiku.

Enolu si Eliška Brtnická zopakuje 19. února na festivalu Cirkopolis a 1. dubna na domácí scéně Cirkusu Mlejn.