Beatbox – to už dávno není jen Larvell z Policejní akademie

Praha – Své umění předvedli o víkendu v pražském klubu Chapeau Rouge tuzemští beatboxeři na mistrovství republiky. Beatbox, neboli vytváření zvuků pomocí úst bez použití hudebních nástrojů, se objevil už v době blues a jazzu. Čeští diváci si určitě pamatují Larvella Jonese z Policejní akademie, který imitací střílení vystrašil třeba policejní stanici.

Až do 80. let čelisti a pusy hudebníků odpočívaly. Znovu je rozpohyboval nástu hip-hopu a rapu. Od té doby se beatbox vyvinul v regulérní hudební disciplínu po celém světě. Podle pořadatele mistrovství světa v beatboxu Bee Lowa se styl beatboxerů může značně lišit. „Procestoval jsem spoustu zemí a viděl jsem velké množství beatboxových stylů. Například v Mongolsku umí s hlasem dělat zvláštní efekty. V Jižní Africe se zase více pokládají do rytmu,“ uvedl Low.

Finalisté Mistrovství ČR v Beatboxu:

Mate:

„Strašně mě to chytlo, baví mě to, ta komunita lidí je super, nevidíš to na každým rohu.“

Beat Sonlchy:

„Trénuju každý den, ve škole, když se sprchuju, když jsem na záchodě… Jsou holky, který to už třeba nesnesou, a říkaj mi 'hej, Beat Sonlchy, jdi někam jinam', tak já to beru.“

V poslední době už ale není beatbox jen záležitostí pouličních umělců. Například český přední beatboxer Jaro Cossiga vymyslel speciální metodu, jak naučit hře na pusu i naprostého laika - pomocí písmen abecedy. Zvukům dodává určité barvy, které stojí na k, č a s. „Člověk nad tím dokáže přemýšlet a takhle s herci, muzikanty či dětmi dokážu vytvořit databanku zvuků, které nezapomenou, protože je vždy mohou přečíst,“ popisuje Cossiga, vicemistr světa z roku 2009.

Někteří se snaží posunout beatbox trochu dál, jako například hudebník En.dru., jinak dvojnásobný mistr republiky. Ten si postupně nahrává svoje zvuky, které pak hned mixuje. Z vlastních vokálů a zvuků pak sestavuje celou skladbu. „V očích normálního posluchače je beatbox umění, co všechno se dá v jeden moment udělat na pusu. Myslím ale, že je dobrý, když beatboxeři přemýšlí dál nad tím, jak z toho udělat hudbu,“ domnívá se En.dru.

Experimenty tak sahají všemi možnými směry. Někteří mistři zvládají například beatovat a vedle toho i hrát na flétnu. Poslání beatboxu ale zůstává pořád stejné – bavit a dělat show, kde to jen jde.