Tajemný dům na periferii, uvnitř čtyři děti a jedna mrtvola. Britský spisovatel Ian McEwan v sedmdesátých letech svou Betonovou zahradou šokoval. Ani ne tak jejím hororovým laděním, jako svou otevřeností, s níž začal hovořit o incestu. Poprvé v Česku příběh uvádí pražské Švandovo divadlo v dramatizaci spisovatelky Petry Hůlové.
V první české Betonové zahradě jsou zality incest a opuštěnost
Čtyři nezletilé děti přišly o otce i o matku a rozhodly se své tajemství ukrýt před celým světem. Uvnitř domu s betonovou zahradou by se nedalo dýchat, i kdyby se v jeho sklepě nerozkládalo tělo. Přestože jsou rodiče několik měsíců po smrti, děti stále žijí ve stínu jejich činů.
Betonová zahrada ve Švandově divadle (zdroj: ČT24)
Despotický otec a pasivní matka, která přivírá oči před jeho možná incestním vztahem k mladší dceři, spolu vybetonovali zahradu, na níž roste bezcitnost a násilí. „Pro mě je to příběh s velkým smutkem, pocitem zvláštní samoty, opuštěnosti, nějakého vybudovaného utopického světa, který je nefunkční neschopnosti vnímat to, co je za okny domu,“ říká k inscenaci režisér Dodo Gombár.
„Betonová zahrada je textem plným témat, která považuji za zásadní i pro svou vlastní tvorbu,“ doplnila autorka divadelní adaptace Petra Hůlová a dodává: „Říká se, že společenské normy jsou od toho, aby se překračovaly. Betonová zahrada je o tom, když se to vezme opravdu z gruntu. Taky je to román o samotě a o lásce. Jako všechny romány, co za něco stojí…“
GALERIE
Betonová zahrada ve Švandově divadle
Zdeformované viděné světa vede k pokřivenému sdílení citů – sourozenci se sejdou až v incestním sousoší. Je to odpudivé, odsouzeníhodné nebo v kontextu hororových kulis nežné a pozvnášející? Rozhodnout se musí od 29. ledna ve Švandově divadle každý divák sám.