Recenze: Vladimir 518 sdílí s výtvarníky hlubokou obsesi

Rozhovorům se současnými českými výtvarníky se věnuje úctyhodný svazek s příznačným názvem Obsese. Přesvědčivě vypovídá nejen o zaujetí, s nímž se výtvarní umělci své práci věnují, ale také o povaze a zájmu autora všech rozhovorů – Vladimira 518.

Video Události v kultuře
video

Vladimir 518 o výtvarné scéně

Myšlenka obejít řadu umělců, jedno, zda právě výtvarníků – máme i obdobné svazky výpovědí překladatelů či básníků – není samozřejmě ničím novým, stačí připomenout výtečnou knihu Jiřího Šetlíka Cesty po ateliérech či systematický zájem Viktora Karlíka, s nímž přibližuje v Revolver Revue jednoho současného umělce za druhým.

„Bavíme se o hnacím motoru“

Vladimirova kniha se od nich však v něčem liší, a jak bylo naznačeno, je to již skryto v samém názvu publikace. Jak vysvětluje autor v rozhovoru, který je pro změnu – místo úvodu – veden s ním:

Já slovo 'obsese' mám rád, protože jsem kolem nějaký choroby chování kroužil dost dlouho… A zajímalo mě, jestli je možné vysledovat podobné vztahy u exponovaných a poměrně dost exkluzivně vybraných umělců. Ten pojem nemá v kontextu knihy negativní auru, bavíme se o obsesích spojených s pozitivním chováním. Bavíme se o extrémně zesílené lásce, fascinaci, citlivosti. A hlavně o hnacím motoru, protože titul knihy pojmenovává právě ten výjimečně silný vztah k umělecké tvorbě. To je skutečně spojovací element. Všichni autoři zastoupení v knize vedle všeho ostatního především fatálně milují tvorbu jako takovou.“

V ateliéru Petra Nikla

Zdroj: Magnus Art
Autor: Tomáš Souček

Budiž. Jak se tedy tato premisa konkrétně projevuje nejen ve výběru, ale i v přístupu k jednotlivým umělcům, v tom, jak s nimi autor mluví, na co se ptá, či naopak neptá? Pokud jde o výběr, i s vědomím jeho naprosté subjektivnosti, nelze mít ani proti jednomu jménu výhrady, jedná se skutečně o osobnosti „první ligy“.

Sympatické zároveň je, že jejich tvorba pokrývá široké spektrum, stejně tak potěší zařazení výtvarnic – byť jen čtyř z dvaceti. Také je dobře, že Vladimir „nelovil“ pouze v generaci svých vrstevníků, ale mluvil i s umělci starší generace. Pestré je i umělecké zaměření: v knize najdeme jak „klasické“ výtvarníky, tak sochaře, konceptuální umělce, fotografy…

Kam vedou rozhovory?

Rozhovory vede Vladimir 518 s jasným úmyslem něco se dozvědět. Přičemž by bylo možná dobré dopřát si menší vsuvku: jakožto člověk, který vedl skutečně mnoho rozhovorů, se všemožnými typy i netypy, dokážu, doufám, poznat, kdy to v rozhovoru skřípe a kdy naopak vše krásně, plynule běží, a také, kdy zpovídající momentálně neví kudy kam a jen tak šlape vodu. Vidím zkrátka autorovi trochu do karet a pod prsty.

Takže, jak dopadá v tomto pohledu obsesivní Vladimir 518? Dobře – ač zahajuje rozhovory neutrálně, navozuje náladu, ponechal v knize i tyto rozehřívací otázky, aby posléze přešel k daleko konkrétnějším dotazům. Možná je to vědomý trik, v každém případě jsme tak vtaženi do atmosféry rozhovoru a stáváme se tak trochu jeho účastníky.

Ateliér Josefa Bolfa

Zdroj: Magnus Art
Autor: Tomáš Souček

Vyhýbá se důsledně kunsthistorické hantýrce, leckdy téměř nesrozumitelné, otázky jsou zároveň – ač by to mělo být samozřejmostí (bohužel tomu tak ale nebývá vždy) – poučené, Vladimir 518 své umělce zná, zná jejich tvorbu, zajímá se o ni. Skutečně. Odpadají tak úděsné otázky typu „Tak co byste mi řekl o svých obrazech?“, jako je tomu například pravidelně ve vltavské Čajovně věnované rozhovorům s výtvarníky. A nejen tam…

Díky svému zájmu i jasné empatii se přitom, a jaksi mimoděk, nádavkem, dozvídáme o zákoutích jejich tvorby, ale i – a to díky osobně vedenému rozhovoru – i o věcech leckdy dosti privátních, jako je tomu například u Davida Černého, i když ten s otevřeností asi zrovna problém nemá. A v souvislosti s tím ani nevadí někdy hovorová čeština dotazů.

Kniha výpovědí

Je rozhodně dobře – a jinak by to snad ani nešlo – že je každý rozhovor doprovázen obrazovou dokumentací, dobré jsou i fotografie samotných umělců, nápadité, bez nějaké machy či klišé. A zajímavá je i grafická úprava, kdy každý umělec má v knize svou barvu papíru. A nevadí, že kniha nemá tvrdou vazbu, naopak je tím zdůrazněna její „neoficialita“, nekunsthistoričnost.

Výtvarník Krištof Kintera

Zdroj: Magnus Art
Autor: Tomáš Souček

V každém případě zde máme podnětný a zajímavý soubor výpovědí – to slovo je důležité – umělců, kteří by se jinak třeba ani nesešli. Nebýt jejich i autorovy posedlosti uměním…

Vladimir 518: Obsese, nakladatelství Yinachi, 2015. Spoluautorem konceptu knihy je kurátor Ondřej Chrobák.