Recenze: Animovaný Malý princ je filmové zjevení z jiné planety

„Byl jednou jeden malý princ. Bydlel na jedné planetě a ta byla jen o málo větší než on sám. A ten malý princ potřeboval přítele...“ Byl jednou jeden skvělý režisér Mark Osborne, který se z Hollywoodu přestěhoval do Francie, aby tu natočil animovanou verzi Malého prince, při níž budeme blaženě levitovat do dětství a Antoine de Saint-Exupéry přestane na svém asteroidu zalévat svoji růži a bude se dívat spolu s námi.

Animovaný Malý princ je na světě. Je to poprvé, ještě nikdo to takhle nezkusil, což je situace, kterou lze v neustále více či méně recyklované filmové krajině zaznamenat jen vzácně. Záměr animovat ikonickou knihu Saint-Exupéryho je sice originální a bezprecedenční tvůrčí akt, ale zároveň může znít jako ptákovina, šílenost, provokace či vražedný pokus o unikátní vykostění nedotknutelného díla, které si něco takového nezaslouží.

Jenomže filmové zázraky se přece jen (čas od času) dějí, jeden takový se právě stal a my máme tu kliku, že můžeme být u toho. Navzdory tomu, že „to nejdůležitější bývá neviditelné“, stačí se jen zvednout a zajít se mrknout na animovaného Malého prince do kina, nechat se jím okouzlit, pohladit po duši a dojmout a zároveň se ujistit, že opravdu „správně vidíme jen srdcem“.

Mark Osborne vidí srdcem

Jestliže tenhle způsob vidění někdo ovládá, pak je to právě Mark Osborne, který zvolil nejen delikátně rafinované oslovující styly a lahůdkové animace, ale do nedotknutelné předlohy odvážně implantoval nové figury. A tak je klasický pohádkový Malý princ  z asteroidu B 612 souběžně prolnut reálným příběhem holčičky z velkého města, kterou chce její zaťatá máma nekompromisně dovést k dokonalé dospělosti, a vysloužilého letce, jenž se jí snaží vysvětlit, že problém není ve vyrůstání, ale v zapomínání.

V tomhle až příliš dospělém světě je Osborneův Malý princ něco jako zjevení, které k nám přichází z jiné planety, kde se daří baobabům a každý je odpovědný za svoji růži i všechno, co k sobě připoutal. Lidé tu nacházejí co hledají v jediné růži nebo kapce vody, a když je člověku smutno, podívá se na západ slunce.

Ve variaci na Malého prince prolnul Osborne elegantně dva světy a zároveň evokuje myšlenku, že by mohly případně tvořit jeden. Takhle zacházet s tak subtilní literární předlohou, protkanou metaforami a filozofujícím moudrem, je hodně riskantní – ale ono to funguje stejně perfektně jako propracovaný vizuál.

Skvělý film podle skvělé předlohy

 Americká a evropská animovaná škola se tu sešly ve fungující symbióze a dodaly do týmu špičkové profesionály, včetně hvězdného anglického dabingu, za nímž ten český tentokrát zas tolik nezaostává. Atmosféra a poetika knihy není devastována, ale dále rozvíjena, byť v závěru již trochu ztrácí dech. Když si k tomu přičtete soundtrack Hanse Zimmera (Lví král) a Richarda Harveyho, vychází vám z toho animovaná srdcovka roku, za osmdesát milionů dolarů, která má slušné ambice na oscarové nominace.

Tak si – hlavně vy, kteří jste ještě nezapomněli, jak namalovat beránka v krabici – zajděte do kina připomenout jeden z nejpůvabnějších příběhů, jaký byl kdy odvyprávěn. Sešla se tu skvělá literární předloha a skvělý film – a dělají nám velkou diváckou radost.