Recenze: Johnny Depp vzal Špinavou hru vážně

Letošní podzim se stal úrodnou sezónou klasických gangsterek natočených (více či méně) podle autentických událostí a skutečných životních osudů. Naposled do kin vstoupila Black Mass (Špinavá hra), která na filmové plátno přivádí téměř k nepoznání namaskovaného Johnnyho Deppa alias cynického Jamese Bulgera, jenž se stal v osmdesátých letech minulého století, díky svému kontaktu v FBI, gangsterským králem jižního Bostonu.

Black Mass: Špinavá hra (režie Scott Cooper, 2015)
Zdroj: Freeman Entertainment

Filmový podzim už divákům nabídl Legendy zločinu: oldschooloví gangsteři Reggie a Ron Krayovi v 60. letech minulého století ovládli londýnské podsvětí a jejich party si suverénně přivlastnil drsný ranař Tom Hardy. Téměř současně na filmové plátno vstoupil i dvoudílný Gangster Ka, který si bohatě vystačil s tuzemskými vzory a dokázal, že v téhle branži jsme určitě mezinárodně konkurenceschopní. A tenhle žánrový triptych nyní završuje temná a tísnivá Black Mass (jen distributor ví, proč ji v češtině překřtil na banální Špinavou hru).

Užitečná spolupráce

James „Whitey“ Bulger (démonický Johnny Depp) se před deseti lety vrátil na ulici z Alcatrazu, kde se ledasčemu přiučil, ale zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že v Southie (jak Američané s irskými kořeny přezdívali své čtvrti) se stane v čele svého gangu Winter Hill jedním z nejmocnějších gangsterů Bostonu, jenž se přiřadí k nechvalně proslulým jménům amerických dějin zločinu. Byly k tomu zapotřebí dvě rozhodující okolnosti, které mu šly na ruku a bez nichž by zůstal jen malým, lokálním hajzlíkem, který nikdy nepřekročí svůj stín.

Tou první byl jeho brácha, věřte nebo nevěřte, úctyhodný senátor Spojených států Billy Bulger (Benedict Cumberbatch), který, když bylo zapotřebí, dokázal zatlačit na správné místo nebo pronést před správnými lidmi poznámku, která Jimmymu helfla a jemu neublížila.

Druhou okolností pak byl jeden z hlavounů FBI John Connolly (Joel Edgerton), s nímž Jimmy vyrůstal v drsných ulicích jižního Bostonu. John má rád svoji čvrť a chce zlikvidovat italskou mafii, která do ní vandruje. Jimmy chce ovládnout svoji čtvrť, italská mafie je jeho přirozený predátor a tak tuší, že na něj brzo pošle své zabijáky. Jestli tohle není bytelný důvod k oboustranně užitečné spolupráci, tak potom co?

Mrazivě přesvědčivý Johnny Depp

Alianci je třeba dodržovat, alespoň dokud je pro obě strany výhodná nebo dokud nepraskne, jak daleko je to za hranicí zákona. Režisér Scott Cooper se evidentně snaží o oldschoolově laděné gangsterské retro. Jestliže se mu to částečně daří, není to zásluhou jeho neexistujících nápadů ani lehce chaotického scénáře, ale především díky mrazivě přesvědčivému výkonu Johnnyho Deppa, který konečně dostal roli, kterou mohl a musel vzít vážně (byť ji proto, že mu za ni producenti nechtěli zacálovat dvacet milionů dolarů, původně odmítl).

Deppova kredibilita není jenom o maskérně, kde musel strávit možná více času než na place, ale vychází z jeho vnitřního splynutí s temnou a nebezpečnou postavou, která je schopná kdykoli ujet do rukodělné řezničiny. Bez něj by Black Mass byla mdlá a nezajímavá. V tomto ohledu má natrénovano, neboť si tu zločinecký part zahrál již počtvrté (Krycí jméno Donnie Brasco, Kokain, Veřejní nepřátelé). Dobře mu sekunduje kontrastně aristokratický brácha Benedict Cumberbatch, podsaditý australský řízek Joel Edgerton, v němž stále rezonují instinkty ulice, a dcera slavných hereckých rodičů Dakota Johnsonová.

Slušná retro atmosféra

Tempařsky nevyrovnaná Black Mass střídá silné scény (prozrazení tajemství rodinné receptury, školení šestiletého syna jak dělat věci, aby ti je nepřišili) s méně výmluvnými momenty. Nicméně nabízí slušnou retro atmosféru, neodfláknuté řemeslo a také skoro pravdivý pohled na svět prosáklý násilím, korupcí a loajalitou, která nedbá na důsledky. Svět, se kterým bychom nechtěli mít nic společného, ale čas od času se na něj na filmovém plátně v takovéhle žánrovce rádi podíváme.