Jiří Stránský propašoval za plot poezii o nepoetických věcech

Duchovní otec seriálu Zdivočelá země, spisovatel a scenárista Jiří Stránský dává divákům poznat i svou méně známou tvář básníka. Sbírku Za plotem psal ještě jako politický vězeň v padesátých letech, vyšla až na sklonku milénia. Své verše představil nyní během jednoho večera v pražském komorním divadle Viola.

Jiří Stránský
Zdroj: ČTK Autor: Kateřina Šulová

Za vykonstruované obvinění z velezrady byl Stránský odsouzen na začátku padesátých let k osmi letům vězení. Prošel několik pracovních táborů, včetně jáchymovských dolů. Roku 1960 byl amnestován, ale v roce 1974 byl za údajné rozkrádání znovu odsouzen na tři a půl roku, propuštění se dočkal po polovině trestu.

Za zdmi vězení se Stránský setkal s tehdejší intelektuální elitou, včetně básníka Jana Zahradníčka, který svou zkušenost s vězněním popsal také ve sbírce Čtyři léta. Jiřího Stránského ovlivnil v rozhodnutí stát se spisovatelem. „Řekl mi: 'Uvědom si, že tady se hned nedostaneš k papíru a tužce, verše se vždycky pamatujou líp než próza',“ poradil mu ale prý, aby z praktických důvodů zkusil poezii. 

Až po čtyřiceti letech

První verše napsal po vážné nehodě v uranovém dole vězeňského areálu Bytíz. „Nesměl jsem rok fárat, šoupli mě nahoru na hladu a z toho jsem byl vedle, protože jsem viděl svobodu, kterou jsem neviděl pět let,“ popisuje dnes čtyřiaosmdesátiletý Stránský.  

Video Události v kultuře
video

Jiří Stránský za plotem

Své básně se mu podařilo z vězení propašovat, vyšly ale až po čtyřiceti letech. S publikem ve Viole se o to, co prožil za plotem, podělil s pomocí herce Jana Potměšila a za doprovodu pianisty Emila Viklického.

Praktiky totalitního režimu se staly tématem nejen Stránského poezie, ale i prozaických děl a filmů. Právě prý dokončuje filmový scénář, v němž se k tématu opět vrátí.