Recenze: Jak zabít Johnnyho Glendenninga? Po gangstersku

Černá komedie ze současného Skotska v režii Daniela Hrbka vypráví o tom, že všichni gangsteři nejsou stejní. Všichni v ní ale rozhodně moc rádi střílejí. Ohlušující palba, umělá krev, pyrotechnické efekty, odlehlá místa a vulgární mluva vytvářejí tu pravou „tarantinovskou" atmosféru. Zabít Johnnyho Glendenninga se pokouší v pražském Švandově divadle.

Zdroj: Švandovo divadlo Autor: Alena Hrbková

Autor titulu, Daniel C. Jackson, je úspěšný skotský dramatik, který před pěti lety získal hlavní cenu na festivalu Fringe v Edinburghu za hru Můj romantický příběh. Gangsterka o bývalém nemilosrdném severoirském teroristovi a psychopatovi bujného ega, který miluje reggae (David Punčochár), měla světovou premiéru loni v Glasgow. „Vyrostl jsem na skotském venkově a většinu svého dospělého života strávil v západním Glasgow. Nebezpečné město, ale zároveň také velmi přátelské,“ uvádí Jackson.

Svou zkušenost ze setkání s velkoměstským zločinem uplatnil tvůrce v nadsázce a drsném humoru. Metropoli Glasgow, propletné sítěmi gangů, vévodí elegán Andrew MacPherson (Robert Jašków), tzv. veřejný nepřítel č. 2. Novinář, který o něm píše a jenž je trnem v oku místní mafii, Bruce Wilson (Marek Pospíchal) zažije domácí přepadení MacPhersonovými lidmi.

Zabít Johnnyho Glendenninga (Švandovo divadlo)
Zdroj: Švandovo divadlo
Autor: Alena Hrbková

Příběh má akční ráz, nikoho nešetří, dohání aktéry do mezních stavů, s nimiž vůbec nepočítají. Zaujme především ty, kdo se na podobné komedie rádi podívají i v biografu.
Děj se odehrává zpětně, takže se v první polovině dozvíme, co se přihodilo, a v té druhé poznáme předcházející situace. Nezvyklý mechanismus skládání napínavé story trénuje divákovu pozornost.

Výrazně odlišné části, oddělené přestávkou, se odehrávají každá v jiném prostředí a dekoraci. Zapadlá farma a moderní byt, venkov versus město. Nechutná válka gangů roztomile zuří, občas si vzpomenete na naše Čtyři vraždy stačí, drahoušku.

Muži se ve svých hereckých partech skvěle vyřádí a nadchla mne Marta Dancingerová v rebelské úloze Kimberly Millarové. Viděla jsem ji na letní scéně v plzeňském Prokletí rodu Baskervillů coby naivku Dolores Stapletonovou, nyní jako přítelkyně padoucha Dominica Bella (a neteř mafiána) rozehrává svou punkovou tvář. Bezprostředně zasahuje do tajných zločineckých plánů, předvede skvělý parodický taneční výstup, uklízí, vzteká se, miluje, rodí. Pobaví i ty, kdo na gangsterky moc nejsou. Je přesně časovanou rozbuškou krvavého představení, které se  v překladu Jakuba Škorpila odehraje ve velkém sále Švandova divadla při další repríze 11. listopadu.