Recenze: Sicario - Nájemný vrah je drsný a depresivní hit filmového podzimu

Alejandro je žoldák, čistič, mstitel a vrah, který pracuje pro kohokoli, kdo ho vypustí ze řetězu. Jde tam, kam ho pošlou, udělá jakoukoli špinavou fušku a pak se znovu uzavře do své palčivé samoty, kde ho pronásleduje obraz ženy, které řezníci z kartelu uřízli hlavu, a dcery, jejíž tělo hodili do kádě s kyselinou. Je to okoralý zabiják, semletý nikdy nekončící válkou s drogovými gangy, v níž nejsou žádné hranice mezi dobrem a zlem a ti, kteří jsou na správné straně, jsou nezřídka stejné bestie jako ti, které je třeba zastavit. Vítejte v mexickém Juárezu, které páchne drogami a smrtí, kde to všechno začalo...

Sicario: Nájemný vrah, 2015, Režie: Denis Villeneuve

Zdroj: Freeman Entertainment

„Pár lidí“ ve filmu zemře, což je ve městě, kde je ročně zaznamenáno více než tři a půl tisíce (vesměs neobjasněných) vražd denní kolorit. Někomu je odchod z tohoto nemocného světa zpestřen krutým mučením, takže vyklopí i to, co neví – a někdo, jako agentka CIA Kate Macerová (původní specializace osvobozování rukojmí), se stále hlasitěji ptá, do čeho se tu vlastně přimotala.

Uviděla totiž věci, které vidět neměla, a má pocit, že rozhodně nejsou v popisu její práce. Nějakou chvíli se zdá, že ona bude klíčovou postavou Sicaria, ale pak do hry vstoupí šéf speciální jednotky Matt. Vypadá jako všehoschopný poloilegál z FBI, ke kterému se tato služba oficiálně nehlásí, a zdá se, že by se mohl stát lídrem, což platí do chvíle, kdy z jeho stínu nenápadně vystoupí jeho honící pes Alejandro, jenž popadne film do svých krví potřísněných tlap a už ho nikomu nepřepustí.

Je čas setkat se s Bohem. Anebo s ďáblem?

Sicario je temný, zabijácký film, kde jsou všichni poznamenáni regulérní válkou s drogovými kartely, která zuří na mexicko-americké hranici. Na kladnou postavu tu nenarazíte a pozice ústředního (anti)hrdiny je rozprostřena mezi tři klíčové figury. Empatická Emily Bluntová ztvárňuje Kate jako agentku, která se nechce nechat strhnout za hranu, ale hnusná realita tenhle osamocený ostrůvek morálky válcuje a složitý vztah s děsivě dominantním Alejandrem Benciem Del Torou jí příliš nepomáhá. Třetím je pak poloilegální agent Josh Brolin (s nímž jsme se nedávno drápali na Everest), pojímající velitele antidrogového komanda Matta jako zaťatou a chladnokrevnou figuru, která se nerozptyluje úvahami, zda to, co činí, je správné či přípustné.

Talentovaný Kanaďan Denis Villeneuve (už teď se můžeme těšit na jeho Blade Runnera) jede bez time outů, skvěle dávkuje napětí i tempo, dává snímku atmosféru a rytmus, fantasticky umocňovaný temným „nemelodickým“ soundtrackem Islanďana Jóhanna Jóhannssona, který se dunivě valí zemí spálenou sluncem a zločinem a dělá vám další díru do hlavy. Brilantní a neuvěřitelně výmluvná kamera Rogera Deakinse si pro něj říká o třináctou oscarovou nominaci, kterou snad už promění ve vítězství, a již od úvodní, husté sekvence vyztužené zazděnými mrtvolami jasně deklaruje, co vás bude dál čekat.

Skvěle šlapající Sicario nabízí řadu dramaticky přesně vypointovaných sekvencí a je o tom, že dokud bude dost těch, kteří cítí potřebu si šlehnout, tahle válka neskončí. Je možné jen pokoušet se do téhle špíny vnést řád, aby ji bylo možné alespoň lépe kontrolovat. To není optimistické poselství, stejně jako rada, kterou Alejandro adresuje ideálů zbavené Kate: „Přestěhuj se někam do malého města, kde ještě vládne právo. Tady nepřežiješ! Nejsi vlk – a tohle je země vlků.“ Ale je to ta jediná, kterou máme.