Českou premiéru polské hry Korunovace představilo Divadlo Komedie, které hostilo také její tvůrčí tým. Autor Marek Modzelewski a režisér Norbert Rakowski, spolu s návrhářkou kostýmů Justynou Gwizdovou, zde reprezentovali autobiografickou inscenaci o krizi středního věku. Hlavního protagonistu si s chutí střihl ředitel divadla, herec a režisér Vojtěch Štěpánek.
Recenze: Korunovace aneb Rodina, to je průšvih, nemám pravdu?
Korunovace přináší téma rodinných vztahů a potřeby životní změny. Akcentuje vnitřní hlas, věčně provokujícího panovníka ega. Matěj má za sebou pět let vlažného manželství a rutinu lékařské profese. Rád fotografuje a poprvé poznává skutečnou milostnou slast. Jeho vášně krotí rodiče, žena a nakonec i milenka. Pohodlí stereotypu naruší zostřené vnímání třicátníka, který se zkusí postavit sám sobě.
„V určitém životním okamžiku se dostáváme na hranici. My se totiž chováme trochu jako sopka, v níž to pod povrchem vře,“ říká režisér inscenace. Nenaplněná očekávání vysílají čitelné impulsy osobní rebelie. Kompromisy, do té doby tmelící hrdinův příběh, ztrácejí smysl. Ideální podhoubí dramatické situace. Všemi postavami autenticky hraný, chytře a přirozeně napsaný text.
Štěpánkův Matěj je civilní, hereckým pojetím uvolněný, divákům blízký. Král Viléma Udatného je sice v zeleném frivolním pyžama a zlaté koruně nepřehlédnutelným, ale pro celkové vyznění hry ne až tak nezbytným hybatelem děje. Podněty, které ostatním figurám předává Matěj, si vlastní řečí vystačí. Sám autor kus považuje za tragikomedii, ve scénáři uplatnil zkušenosti z osobní i profesní kolize.
Rodina rovná se bezpečí?
Obrazy jsou srozumitelné a neupovídané, jazyk hry postrádá patos. Soustředíme se od začátku do konce, stopáž je přívětivá, žádná přestávka nit vztahově důvěrného děje neroztrhne. Přestože platí vzorec „co postava, to jiná energie“, výsledek působí celistvě.
Korunovace se ptá, jestli bezpečí vztahu či rodinného kruhu reálně existuje a kdy začíná dospělost. Jsme svědky rodinného dramatu, ovšem bez humoru se Korunovace neobejde. „Rodina, to je průser, nemám pravdu? Někdy spolu nevychází dobře ani na fotografii,“ říká Kámoš.
Korunovace
Sestra hlavního protagonisty Bogna (Natálie Řehořová) žije v cizině a odcizené jsou také vazby s ní, každá z figur má světly a židlí vymezené místo v rámci scénografie, hraje se bez přestaveb v neměnné dekoraci a proměnlivých emočních hnutích. V tomto ohledu bych ráda akcentovala Matku Evy Lecchiové.
V překladu Jiřího Vondráčka na přehledné a chvějivými látkovými pruhy lemované scéně Janusze Mazurczaka se první repríza Korunovace odehraje 16. října.