Recenze: Muž na laně nevisí jen na 3D

7. srpna 1974 se Francouz Philippe Petit jakoby nic prošel po laně napnutém mezi věže amerického Světového obchodního centra. A to hned několikrát. Aby to nebylo úplně zahanbující, chvíli na něm klečel a dokonce i ležel. Bez jakéhokoliv jištění a samozřejmě ilegálně. Jak se z nenápadného provazochodce stane někdo, kdo o půlnoci tančí nahatý na střeše sotva dostavěných Dvojčat, kam zrovna dovlekl ocelové lano, natočil oscarový režisér Robert Zemeckis v autentickém snímku Muž na laně.

Muž na laně, 2015, Režie: Robert Zemeckis

Zdroj: Falcon

Když se Philippe Petit pod vedením mentora Papa Rudyho učil přejít provaz v manéži, už tehdy se mu v hlavě rodil šílený plán. Obsahoval tehdy ještě nedostavěné obchodní centrum v New Yorku a několik lan. Připočteme-li k tomu porušení několika zákonů a asi stovky městských vyhlášek, musel mít rodák z Paříže opravdu nervy silnější než jakýkoliv špagát, po kterém se kdy procházel. Muž na laně diváka provází překážkami, jimiž musel eskamotér projít, než ochutnal vzduch ve výšce 186 metrů nad zemí.

Hlavně žádné šizení, prosím!

Režisér výjimečného Forresta Gumpa, Polárního expresu nebo Trosečníka vsadil na výborného Josepha Gordona-Levitta. Aby si svůj honorář zasloužil a aby měl film vůbec nějakou hodnotu, nahnal ho ihned k samotnému mistrovi Petitovi, který ho něco přes týden nepustil z lana dolů. Po vydatném drilu zvádl herec přejít devět metrů dlouhý provaz ve výšce dvou metrů. Američan od svého školitele vstřebával jeho chování, zvyky, gesta i znatelný francouzský akcent v angličtině. Herecká autentičnost je proto ve snímku to, co publikum nejvíce ocení, ačkoliv Levitta občas skutečně zastupoval kaskadér.

 Co už ale splnit nešlo, bylo natáčení na střeše Dvojčat, jejichž existenci ukončil teroristický útok z 11. září 2001. Zemeckis udělal z legendárních mrakodrapů další postavu ve vedlejší roli, která zdatně sekunduje Levittovi. Muž na laně je vlastně i jakási pocta budově, kterou si mnozí z New Yorčanů oblíbili právě až po Petitově kaskadérském kousku, a teď si mohou zavzpomínat, jaké to tehdy bylo.  Střecha obchodního centra vyrostla v ateliérech o rozměrech 61 x 61 metrů. Jinak ke slovu přišly vizuální efekty, na nichž pracovalo 90 grafiků.

3D technologie je pro film klíčová. Je dotažena do takové dokonalosti, že jedince se strachem z výšek čeká minimálně hodinová závrať. Nejvíc budou Petita proklínat v ten moment, kdy přejde po laně poprvé (uf!), avšak on cítí, že ho ještě volá zpátky. Situace graduje a při honičce s policisty by se chtělo říct, že jde o vrchol akce, než si však chodec na lano lehne a nevzrušeně se kochá krásou mraků a hledí si do očí s ptákem.

Snímek by měl být životaschopný i na obyčejném plátně nebo na obrazovce. Je minimálně ukázkou nezměrného lidského odhodlání, které je často zaměňováno za šílenství.  "Po povrchu Měsíce se prošlo dvanáct lidí. Nezměrnou prázdnotu mezi věžemi Světového obchodního centra ale přešel jen jediný člověk a nikdy ho už žádný nebude následovat." Teď má díky Muži na laně tu možnost každý a byla by chyba ji nevyužít.