Recenze: Zkoušky ohněm Labyrint ustál

Začínající režisér Wes Ball nepropásl svou životní šanci, když dostal před rokem možnost natočit postapokalyptickou mainstreamovku pro pubescenty Labyrint: Útěk. Vydělal více než desetinásobek vloženého a bylo nad slunce (které sežehlo Zem na popel) jasnější, že se pojede dál. A tak je tu dvojka, jež Thomasovu partu, která zdrhla z Labyrintu, přivádí na Spáleniště. Pokračováním s podtitulem Zkoušky ohněm prochází v kinech od 17. září.

Populárních literárních předloh, po kterých se hladově sápe tak zvaný young adult movie, střídavě mixujících sci-fi, mystery a thriller, je hafo. Labyrint, natočený podle knih vystudovaného účetního Jamese Dashnera, přijíždí na vlně vzedmuté Hunger Games a Divergencí. Není o nic moc lepší ani horší a nemá o nic ušlechtilejší ambice než usilovat o zmasírování cílovky, udělat jí díru do hlavy a utvrdit ji v tom, že i když po ní (skoro) všichni jedou, nikdo na ni nemá.

Obzvlášť když má tak šikovného leadera, jako je Thomas (Dylan O'Brien), který sice vypadá, jako když před chvíli slezl z modelingového mola nebo jako frontman chlapecké vokální skupiny, který si ještě není jistý svojí sexuální orientací, ale když je třeba, dokáže zabrat. Před rokem to zvládl v Labyrintu, jehož brána se každé ráno otevírá odvážlivcům, kteří chtěli najít cestu ven nebo zemřít (druhá varianta jednoznačně vede).

Jenomže teď zjišťují, že zdrhli jen do druhé fáze úchylného experimentu, řízeného Z.L.S.N., a také, že jejich Labyrint nebyl jediný a oni jsou stále součástí ďábelského plánu, za nímž se rýsuje zlověstná silueta doktorky Avy Paigeové. A tak do toho jde Thomas se svými parťáky znovu, prchá spálenou pustinou a ruinami téměř mrtvých měst, pronásledovaný pohůnky ďábelské Avy a nájezdy mokvajících „raplů“, připomínajících hnisající zombíky.

Méně tajemna, více akce

Předností téhle dvojky je to, že není pouhou udržovačkou před velkým finále, ale přitlačila více na akční pilu, jasně deklaruje, po kom vyjede Thomas ve trojce, a není to úplná kravina a podbízivá popkornovka, která se snaží cílovce vlichotit. Vzhledem k tomu, že nestojí na dialozích, lze jim odpustit, že jsou tradičně blbé, zatímco casting (k mazákům přibylo pár nových) je mladý, sympatický a pohledný.

Režisér Wes Ball tak (s téměř stejným týmem) nepouští svoji šanci, předvádí slušné řemeslo a jakkoli si sem tam čmajzne něco odjinud, docela ústrojně to sesazuje dohromady a dává dvojce méně mysteriózního tajemna a více naspeedované akce.

Kdo zvládl Útěk, zvládne i Zkoušky ohněm

Na druhé straně je pravda, že záporáci, CGI zombíci (kteří vystřídali CGI pavouky z jedničky) tady žádnou, kloudně dotaženou hnusárnu nepředvedou, děcka nejsou zdaleka tak imunní, jak se tvrdí, otázky z jedničky jsou nezodpovězeny, a na konci téhle hoňky jsou všichni téměř tam, kde začali. Ani Labyrint, ani zkoušky ohněm se tu nekonají, což činí z titulku výkřik do prázdna - v jedničce se v kontextu s titulkem filmu z Labyrintu utíkalo, v případě dvojky se žádný věcný kontext s názvem najít moc nedá.

Když tohle všechno sečtete dohromady, je to i pro apriorně zaujatého teenagera spíše vlažnější odvaz, orámovaný slušným vizuálem a generačně vstřícným feelingem. Kdo byl odvázaný z jedničky, ten si to užije i na dvojce, kdo ji považoval za laxativní výplach, dostane klyzmatickou dávku znovu, a kdo jedničku neviděl, ten se bude místy blbě chytat, ale nakonec to nějak ustojí, protože obsahová návaznost je tu jen mírně nenulová. Průběžný závěr: Kdo zdrhne z Labyrintu do Spáleniště, ten si moc nepolepší.