Pražské Jezulátko: český velvyslanec podle O. M. Schmidta

Praha – Pražské Jezulátko, soška zobrazující Ježíše Krista v útlém dětství, vystavená v pražském chrámu Panny Marie Vítězné, je „hrdinou“ dokumentu Otakára Marii Schmidta. Originální filmař přispívá do vánočního programu České televize každý rok duchovním dokumentárním filmem s hranými prvky, snímek o kultu Pražského Jezulátka uvede ČT2 23. prosince ve 22:05.

„Říkali jsme si, že jde o světový fenomén, dokonce známější než Jan Nepomucký nebo Antonín Dvořák, a začali jsme přemýšlet, jak Jezulátko přiblížit širšímu okruhu diváků u nás, kteří třeba nejsou věřící nebo jsou kriticky zaměřeni proti církvi, náboženství, křesťanství nebo přímo katolíkům,“ vysvětlil Schmidt.

Při natáčení dokumentu vyšli tvůrci z legendy, která vypráví o vzniku Jezulátka v 11. století ve Španělsku, tam a také do dalších zemí se štáb vydal. Inspirací pro pojetí tématu se stala knížka Malý princ v nás od Mathiase Junga. „Je to vlastně taková hlubinná psychologie. I Exupéry byl inspirován Pražským Jezulátkem k napsání toho dítěte v sobě, které se ptá, a Pražské Jezulátko přichází, odpovídá, na konci filmu mizí mezi námi jako ochránce na Karlově mostě,“ naznačil v pořadu Film 2011 režisér.

Své pojetí Pražského Jezulátka představuje tedy jako archetyp dítěte v nás, ale fenomén Jezulátka je nahlížen i z pohledu historického, architektonického či duchovního. „Je takovým českým velvyslancem do světa a univerzální symbol baroka a křesťanstva té doby. Snažíme se na něj dívat tolerantně z různých úhlů pohledu,“ podotkl Schmidt.

V dokumentu, který svým hlasem doprovází Marek Eben, promluví mimo jiné arcibiskup Dominik Duka, František Lobkowicz či převor z italského Arenzana, kde se natáčely největší evropské slavnosti na počest Pražského Jezulátka.

Schmidt ve snímku – podobně jako ve svých předchozích filmech o salesiánech nebo Františkovi z Assisi, které také odvysílala ČT – kombinuje dokumentární prvky s hranými pasážemi. Při natáčení použil i loutky. „Mládí dneska potřebuje symboly. Proto skrze obraznost a symboly vyprávíme historii,“ vysvětlil režisér. „Důležitou součástí je i hudba, barva, kompozice, která je různým způsobem porušována, aby byl divák v určitém napětí,“ dodal kameraman Jiří Strnad.

Náboženský kult Krista jako dítěte našel největší odezvu ve Španělsku. Odtud se také Pražské Jezulátko dostalo v 16. století do Čech. Vzácnou sošku uloženou v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně si ale se schopností konat zázraky spojují lidé téměř bez ohledu na své vyznání.

„Třeba slavný spisovatel Paul Coelho se k němu v mládí modlil, aby byl slavným spisovatelem. Stalo se a on z vděčnosti přijel před pár lety a věnoval mu šatičky. Nebo indiáni na jezeře Titicaca, když jsou zastiženi bouří, ho tisknou a modlí se. A v Manile, kde je velký kult Jezulátka, mají taxikáři za zpětným zrcátkem ne navštívenku do nějaké klubu, ale Pražské Jezulátko,“ upozornil Schmidt.

„Důležitá pro nás byla také myšlenka, že jsme byli soškou Jezulátka, coby český národ, obdarováni ze Španělska, a tak jsme filmem chtěli Jezulátko světu, obrazně řečeno, vrátit,“ poznamenali tvůrci. A prozradili, že dokumentem jejich zájem o Pražské Jezulátko nekončí: „Navíc jsme se domluvili na odlití několika Jezulátek z českého skla uměleckým sklářem Petrem Larvou, s nimiž a s filmem pak chceme obletět světadíly a v jejich největších katedrálách skleněné Jezulátko zanechat, jako dar České republiky.“