Plechový bubínek oznamuje: Zemřel Günter Grass

Ve věku 87 let zemřel jeden z nezvýznamnějších německých spisovatelů současnosti Günter Grass, nositel Nobelovy ceny a autor slavného románu Plechový bubínek. Sám Grass patřil mezi nejvýraznější angažované intelektuály dvacátého století.
Video Události v kultuře: Zemřel Günter Grass
video

Události v kultuře: Zemřel Günter Grass

Události v kultuře: Zemřel Günter Grass

14/3

Tomáš Kafka: Günter Grass měl silný talent i ego

Bára Procházková: Grass byl veřejně velmi aktivní

Jaroslav Kovář: Grass psal barokním stylem

Grass se narodil 16. října 1927 v nyní polském Gdaňsku. Patřil ke skupině poválečných autorů, kteří popisovali období nacismu, obtížná léta poválečné obnovy, společenské hnutí v 60. letech a znovusjednocení Německa. Literární kritika ho považovala společně s Heinrichem Böllem za nejvýznamnějšího německého poválečného autora. Grassovu smrt dnes oznámilo nakladatelství Steidl, které od počátku 90. let vydávalo jeho díla.

Do Gdaňska zasazoval Grass často i své knihy - včetně nejznámějšího Plechového bubínku, jímž se v roce 1959 uvedl jako prozaik. Oskar, hrdina tohoto rozsáhlého románu, se jako dítě rozhodne přestat růst a z jeho nezvyklé perspektivy nahlíží Grass nacismus a válku v maloměšťáckém prostředí. Popisuje lidi jako často zbabělé nebo skrytě násilné, ochotné slepě následovat jakoukoli autoritu. Nejdůležitější je pro ně každodenní idylka s drobnými radostmi a malichernými spory, nyní ohrožená válkou, tedy velkými dějinami.

  • „O jeho románovém stylu se mluví jako o stylu barokním. V románu je spousta epizod a odboček, groteskních, tragických i komických. Mluví se o fascinaci vyprávěním, o radosti z fabulace,“ říká germanista Jaroslav Kovář.

Bubínkem započal tzv. Gdaňskou trilogii, tvořenou ještě romány Kočka a myš a Psí roky. Obdržel za ni v roce 1999 Nobelovu cenu za literaturu, Nobelův výbor Plechový bubínek označil za znovuzrození německého románu ve 20. století. Zdařilá byla i fimová adaptace (1979) v režii Volkera Schlöndorffa, která získala Oscara.

Kdo mlčí, je vinen?

Kontroverzní kapitolou Grassova života je jeho účast ve druhé světové válce, během níž sloužil u Waffen-SS. V dubnu 1945 byl zraněn a převezen na léčení do Mariánských Lázní, kde ho o měsíc později zajala americká armáda. Ve válečném zajetí zůstal až do roku 1946. Svou účast v německé armádě dlouho tajil a přiznal se k ní naplno až před osmi lety ve své autobiografii Při loupání cibule. Pro německé čtenáře to byl o to větší šok, že spisovatel při svých glosách společenského a politického dění často kritizoval tendenci Němců zapomínat na nacistickou minulost a prohlašoval, že „kdo mlčí, je vinen“.

Po válce Grass studoval na univerzitě sochařství a kresbu, své knihy si také ilustroval. Prosadil se ale především jako ceněný spisovatel. Zapojil se do literární Skupiny 47, k níž patřili také Heinrich Böll nebo Siegfried Lenz (více čtěte zde). Smyslem její neorganizované činnosti byla „mravní obroda německého národa“. Grass se proto často a aktivně vyjadřoval k aktuálním společenským a politickým tématům.

Intelektuál aktivista

Zasazoval se mimo jiné o usmíření mezi Německem a Polskem a o to, aby se Německo vzdalo svých někdejších východních území, která po válce připadla Varšavě. V Západním Německu byl výrazným podporovatelem tamní sociální demokracie (SPD), zejména kancléře Willyho Brandta. Do sociální demokracie na začátku 80. let vstoupil, po deseti letech ale stranu opustil kvůli nesouhlasu s její azylovou politikou.

  • Před volbami měl jakési turné po celém Německu, v roce 1969 ujel až 31 tisíc kilometrů a absolvoval stovku projevů, kde plamenně bojoval pro sociální demokracii," říká vedoucí vydání webu ČT24 Bára Procházková.

Dále se ostře postavil proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a podporoval Chartu 77. V četných veřejných diskusích otevíral téma pronásledované české literatury. Na české disidentské hnutí přispíval i prodejem svých výtvarných děl. Kvůli těmto jeho postojům také mezi lety 1969 až 1992 nevyšla v češtině žádná jeho kniha.

Mezinárodní pozdvižení spisovatel vyvolal před třemi lety, když ve své básni Co je třeba říct kritizoval politiku Izraele. Varoval přitom, že židovský stát coby údajná jaderná mocnost ohrožuje křehký světový mír. Část kritiků označila báseň za antisemitskou a nenávistnou a izraelská vláda zakázala Grassovi vstup do země.

  • „Byl to člověk, který měl nejen silný talent, ale i ego. V 60. letech byl ještě politický aktivista, v 80. a především v 90. letech po sjednocení Německa pak zklamaný egocentrický komentátor světového dění, který pomalu ale jistě začal ztrácet svěží pohled na svět. Spíš ho začal mentorovat,“ obává se Tomáš Kafka, básník a překladatel, jehož rodina se s Grassem přátelila. 

„Ztrácíme angažovaného občana“

„Grass svou uměleckou, společenskou a politickou angažovaností provázel a určoval poválečnou historii Německa jako málokdo další,“ uvedla německá kancléřka Angela Merkelová. „Se smrtí Güntera Grasse ztrácí Spolková republika Německo umělce, s nímž se loučím s tichým respektem,“ napsala dále v kondolenčním dopise. Grass v posledních letech Merkelovou často kritizoval za to, že prý ohrožuje projekt Evropské unie.

„Günter Grass zůstával celý život bojovnou a svéhlavou politickou duší, která se nebála střetů ani kritiky, vždy se vměšovala do politických debat a ty celá desetiletí ovlivňovala. (…) V jeho románech, povídkách i v jeho lyrice se nacházejí naděje i omyly, obavy i touhy celých generací,“ uvedl německý prezident Joachim Gauck.

Obdobně hodnotí Grasse předseda Spolkového sněmu Norbert Lammert: „Ztrácíme jednoho z nejvýznamnějších německojazyčných spisovatelů, ale také angažovaného občana, který vždy jasně stál za svými názory,“ uvedl Lammert. Německý ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier napsal, že ho zpráva hluboce zarmoutila.

Spisovatel a bývalý generální tajemník německého PEN klubu Johano Strasser řekl, že Grasse vnímá jako vysoce morální politickou osobnost. „Nyní je však důležité uchovat Grasse v povědomí především jako spisovatele,“ řekl Strasser.

Literární mistrovství vyzdvihli také spisovatelé z dalších zemí. „Myslím, že tehdy, už na prvních stránkách románu (Plechový bubínek) jsem začala mít pocit, že bych se jednou mohla stát spisovatelkou,“ uvedla Rakušanka Elfriede Jelineková.

Maďarský spisovatel Imre Kertész zdůraznil, že i přes rozdílnou volbu témat si Grasse velmi vážil. Indicko-britský spisovatel Salman Rushdie označil Grasse za svého přítele, za inspiraci a za skutečného giganta.

Jako na významného literáta, ale také kontroverzní osobnost bude na Grasse vzpomínat český spisovatel a scenárista Jiří Stránský. České centrum PEN klubu, jemuž Stránský dříve předsedal, udělilo Grassovi čestné členství a jako prvnímu laureátovi také svou Cenu Karla Čapka. „Byl důležitou a významnou osobností. I tím, že se ke své osobní historii přihlásil. Ale byl samozřejmě kontroverzní, trochu si zvykl na to, že je guru, že je nedotknutelný. Mnozí jiní ale jeho odvahu neměli,“ uvedl Stránský.