Jak se z Klementina stala knihovna

Klementinum je po Pražském hradě druhý největší stavební komplex v Praze. Přesto není nafukovací - od dob svého vzniku se neustále mění. Meziválečnou přestavbu pro potřeby Národní knihovny, která v Klementinu sídlí už přes dvě stě let, mapuje aktuální výstava.

Barokní areál vybudoval jezuitský řád mezi lety 1560 až 1726, původně jako kolej. V průběhu následujících dvou století neprošel žádnými výraznějšími stavebními úpravami. K velkým změnám došlo až po vzniku samostatného Československa. V roce 1924 byla zahájena přestavba celého komplexu pro potřeby vědeckých knihoven, které v něm měly být nadále umístěny.

C. k. univerzitní knihovna byla v Klementinu vytvořena už na konci 18. století, měla ale vyhrazený poměrně malý prostor. Ve 20. letech minulého století bylo rozhodnuto, že další instituce sídlící v Klementinu budou vystěhovány a celý komplex projde rekonstrukcí, která by skloubila potřeby moderní knihovny s požadavky památkové péče. Přestavbou byl pověřen architekt Ladislav Machoň. 

Video Jak se mění Klementinum?
video

Jak se mění Klementinum?

„Navrhoval jako řešení například zabrat klášter křižovníků, který je přes ulici,“ prozradila jednu z tehdejších variant kurátorka výstavy Kateřina Hekrdlová. Nakonec byla v prvních dvou etapách, spadajících do let 1924–29, postavena nová budova čítárny, Machoň zasáhl i do jedné z největších chloub Klementina – jezuitského letního refektáře neboli jídelny, z něhož se stala studovna. Zcela samostatnou etapu (1931–32) zabrala přestavba východního křídla pro technickou knihovnu. 

Přestavbu dokumentoval fotografiemi Jaroslav Bruner-Dvořák. I jeho snímky jsou součástí výstavy, která v Klementinu, jehož areál v posledních letech prochází revitalizací, potrvá do 10. května.