Komu zúčtovat svůj život? Štěpnička a Boušková bilancují strasti

Jona, muž na sklonku středního věku, se jedné noci probudí s pocitem, že jeho život končí. V nemilosrdné, kruté bilanci smete vše, co dosud měl, a začne obviňovat sebe i manželku. Existenciální krize utápí Jiřího Štěpničku a Janu Bouškovou ve Strastech života od 12. března na prknech pražského Národního divadla.
Zdroj: Národní divadlo Praha Autor: Hana Smejkalová

Hru napsal u nás nepříliš známý izraelský dramatik Chanoch Levin (1943–1999). Dlouho se mělo za to, že jeho poetika je pro zahraniční diváky nepřeložitelná, ale v posledních letech se ukazuje, že zejména publiku ve střední a východní Evropě je blízká a že Levinovým hrdinům rozumí víc než dobře. Bývá přirovnáván ke Kafkovi, k Beckettovi nebo k Havlovi. Jeho Strasti života se pohybují na pomezí lyrického jazyka a epického příběhu.

Zvláště ho „objevili“ ve Francii a Polsku (Levin se narodil v Izraeli polským emigrantům). Čeští diváci se s ním mohli setkat poprvé výrazněji předloni v Divadle na Vinohradech, které nastudovalo jeho hru Krum, pod názvem Nesnesitelné svatby. Strasti života jsou teprve druhým uvedením Levinova díla na českých jevištích.

Video Národní divadlo řeší Strasti života
video

Národní divadlo řeší Strasti života

Téma komorního nočního rozhovoru je přitom srozumitelné bez ohledu na zemi. Dialog mezi mužem a jeho ženou, plný proseb, výmluv, vydírání a urážek, je děsivým a zároveň směšným smlouváním o druhou šanci. Pocit zmarněného života je nemilosrdný k hlavnímu hrdinovi, ale snad ještě více k jeho ženě, která musí unést strasti obou.

„Mužův exces, jehož jsme svědky, je důsledkem hluboké bolesti,“ upozorňuje režisér Eduard Kudláč. „Inscenace je koncipována jako rekapitulace, jakým způsobem se na život, který jsme prožili, díváme. Napsal ji izraelský autor, takže situace je o to těžší, že v tomto kulturním, židovském kontextu po smrti nepřichází nic. To znamená, že snaha něco po sobě zanechat je tu daleko důležitější než v jiných kulturách,“ dodal. 

Noční bilance stravuje v nastudování Národního divadla Jiřího Štěpničku a Janu Bouškovou. Doplňuje je Alois Švehlík, jehož trápí podobné pocity, ale protože žije sám, nemá od koho odejít a komu se svěřit. „Třetí postava, která do hry vstupuje, má sice reálné kontury, ale v podstatě je to metafora,“ podotkl režisér. 

V premiéře poznají všichni tři a s nimi i diváci Strasti života 12. března, do konce měsíce pak ještě ve třech reprízách.