Prokofjev sešle na Ostravu Ohnivého anděla

Ve čtvrtek poprvé zazní v Česku v ruském originále opera Sergeje Prokofjeva z dvacátých let minulého století Ohnivý anděl, která patří k jeho nejmodernějším operám. Vychází ze stejnojmenného symbolistního historického románu Valerije Brjusova o rytíři Ruprechtovi a dívce Renatě, která je posedlá vidinou ohnivého anděla. Operu nastudovalo Národní divadlo moravskoslezské v čele s ředitelem a režisérem Jiřím Nekvasilem.
Zdroj: Národní divadlo moravskoslezské Autor: Martin Popelář

Opera Ohnivý anděl je podle ostravských inscenátorů jedním z nejvýznamnějších děl nejen tvorby Sergeje Prokofjeva, ale i světového operního umění 20. století. Proto ji zařadili do dramaturgické řady Operní hity 20. století, ve které již nastudovali Cardillaca Paula Hindemitha a Život prostopášníka Igora Stravinského.

Prokofjev se uvedení opery nedožil

Ohnivý anděl patří k repertoáru předních operních scén. Prokofjev, který dílo začal psát roku 1919 a pracoval na něm téměř osm let, se však kompletního nastudování nedožil. Až rok po jeho smrti v roce 1954 opera zazněla poprvé v koncertním provedení v Paříži. Oficiální ruská premiéra byla teprve roku 1991 v Petrohradu. V Česku se bude Ohnivý anděl hrát potřetí. Brněnská opera ho uvedla v roce 1963, Národní divadlo v Praze roku 1981.

"Partitura Ohnivého anděla je originální, protkaná nebývalou až impresionistickou barevností, dynamičností, snovostí, mnohovrstevnatými proměnami nálad i strhujícím zvukem, zejména v mezihrách. Je to dílo neobyčejně technicky i výrazově náročné pro pěvce, orchestr i sbor, ale také pro diváka," popsal dirigent a autor hudebního nastudování Robert Jindra.

Autor předlohy Valerij Brjusov patřil k zakladatelům ruského symbolismu. Jeho Ohnivý anděl z roku 1908 představuje podle režiséra Jiřího Nekvasila svérázné spojení umělecké prózy a historického výzkumu. Děj je zasazen do středověkého Německa 16. století, doby, kdy řádila inkvizice, kvetla magie a mysticismus, ale také se vzmáhaly humanistické ideje.

Hrdinka skončí na hranici inkvizice

V románu vystupuje například Faust s Mefistofelem nebo filozof Agrippa z Nettesheimu. Hlavními hrdiny jsou ale rytíř Ruprecht a Renata. Na její postavu se zaměřil Prokofjev, který si sám napsal libreto. Ve své biografii vzpomínal, že ho uchvátil obraz vášnivě se zmítající hrdinky. Je posedlá láskou k ohnivému andělovi, jehož pozemským ztělesněním je hrabě Heinrich. Ruprecht jí je zcela oddán, nakonec ale jen bezmocně přihlíží její smrti na hranici inkvizice.

„Máme tady několik rovin - symbolistní fantazijní román, strhující a emotivní hudbu z dvacátých let 20. století a současnost, tedy příběh viděný aktuálníma očima. Prolíná se tady svět magie, ale jde také o kryptogram, v němž si Brjusov vyřizuje účty se svými současníky,“ vylíčil konotace složitého díla Nekvasil.

Sergej Sergejevič Prokofjev (1891–1953) byl ruský skladatel, pianista a dirigent. Patřil k nejvýznamnějším skladatelům 20. století. Složil osm oper - Hráč, Láska ke třem pomerančům, Ohnivý anděl a další. Je autorem šesti baletů, z nichž nejslavnější je Romeo a Julie, napsal sedm symfonií a další slavná díla jako například scénickou hudbu Péťa a vlk. Část života prožil v exilu. Hudební kritici tehdejšího stalinského režimu označovali jeho hudbu za dekadentní, buržoazní a škodlivou sovětskému lidu. Škodili mu v životě i tvorbě. Zemřel shodou okolností ve stejný den jako Stalin - 5. března 1953.


Scénu k inscenaci navrhl Petr Matásek, kostýmy Marta Roszkopfová. V hlavních rolích alternují jako Renata sopranistky Iordanka Derilova, Morenike Fadayomi a Elena Suvorova. Ruprechta zpívají Martin Bárta a Ulf Paulsen. První premiéra je ve čtvrtek 26. února v 18:30 v Divadle Antonína Dvořáka.