Prototyp, nástroj, hračka. Rudolfinum si hraje s modely

Praha - Práce jedenácti současných umělců, kteří se věnují fenoménu modelu a modelování, představuje výstava v pražské Galerii Rudolfinum. Expozice s prostým názvem MODEL prezentuje i práce britského nositele prestižní Turnerovy ceny Antony Gormleyho. Českou scénu reprezentují Jaroslav Róna a Pavla Sceranková.
Video Rudolfinum si hraje s modely
video

Rudolfinum si hraje s modely

Dalšími vystavujícími umělci jsou Thomas Demand, Lorenz Estermann, Mariele Neudeckerová, Julian Opie, Tom Sachs, Thomas Schütte, Rachel Whitereadová a Edwin Zwakman. Autoři, které vybral kurátor Ladislav Kessner, vytvářejí trojrozměrné modely nebo používají modelů k tvorbě fotografií a videofilmů. Různé umělecké přístupy a různá výtvarná média nabízejí různé cesty, jak rozumět samotnému pojmu model.

Podle kurátora jsou modely zhmotněním imaginací, jež mohou být hravé, často se v nich odráží povaha utopických světů s vlastními zákonitostmi. Fungují tak jako prostředek komentáře či kritiky soudobé společnosti. Spektrum uměleckých přístupů prezentuje různé role, které modely zaujímají v praxi soudobého umění: prototyp, samostatné dílo, nástroj paměti, sociálního diskurzu nebo prostě jako hračka.

„Proč mají děti rády hračky? Protože jim nějakým způsobem pomáhají představit si celý nový svět a hrát si s ním. Udělat z něj, co chtějí,“ říká sochař Antony Gormley. Jeho masivní plastiky kontrastují s třiatřiceti drobnými figurkami, které reprezentují různé polohy těla. „Ty figurky by vám měly pomáhat pocítit vaše vlastní bytí v čase a prostoru.“

Mariele Neudeckerová se při vytváření svého objektu inspirovala příkladem nevšedního uplatnění modulární architektury, výzkumnou stanicí Halley VI situované v extrémních podmínkách Antarktidy, kde Neudeckerová strávila měsíc. Rachel Whitereadová zase tvoří sochy z odlitků odpadu: lepenkových trubek, polystyrénu nebo krabic.

Jaroslav Róna tvoří modely už čtvrt století: nejprve to byly reliéfy připomínající stopy dávno zaniklých civilizací, později takzvané architektony odlité z bronzu a tvořené asambláží různých drobných předmětů. Pavla Sceranková podle modelů dělá videosochy či kinetické objekty. Její Umění nezměřitelných vědeckých otázek I., které představuje v Rudolfinu, působí jako skrumáž prkýnek různých tvarů a velikostí.