Být s Ivanou Lomovou v Ložnici potěší

Kurátor Marek Pokorný (nedávný ředitel Moravské galerie) překročil na aktuální pražské výstavě Ivany Lomové hranice jakési symbolické ložnice této výtvarnice a namixoval elegantní a sdělný výběr jejích prací jak nových, tak z období několika posledních let. Výstava startuje v realistické fiktivní ložnici, nainstalované v jednom z menších výstavních sálů, aby se pak rozprostřela v prvním podlaží zrekonstruovaných výstavních prostor Villy Pelé.

Čím jsou práce Ivany Lomové na dnešní výstavní scéně přitažlivé? Získala si početné publikum nejen sdělnou realistickou malbou, ale zejména v určitých časových rytmech předkládanými tématy, naplněnými nejen skrytým poselstvím, ale současně zajímavým existenciálním zamyšlením. Lomová vytváří komentovanou přehlídku doby, na svých otevřených či skrytých emočních příbězích vlastně reflektuje stavy duše mnoha z vnímavých účastníků lehce znavené a zmatené postmoderní doby, ještě nedávno doby po konci dějin. A tak přichází divák, který si rád zavzpomíná na její série děl s tématy Noc, Muži a ženy, Čas, Kavárny nebo Ráj.

I na této výstavě dostaneme svoji dávku melancholie, romantismu, bezčasí, pohybu na pomezí polospánku, stavů na hraně nevědomí. Ano, nahlédne nyní do Ložnice. Nikoliv však do tematicky uzavřeného souboru, ale do dobře sestavené přehlídky většinou domodra (??) laděných obrazů. Vedle scén, mapujících vnímání na pomezí dne a spánku, převládá téma cesty, dokonale zpracované na několika velkoplošných horizontálních plátnech. Jsme vnitřně spokojeni – známá aranžmá, známé typy a nové situace, dobře se orientující divák o to silněji vnímá nabízená témata.

Jak i autorka na vernisáži sdělila, připravuje nový velký soubor pro další výstavu, a tak můžeme brát tento zajímavý výběr jako jakési odpočinkové nadechnutí. Přitom však sestavené s kurátorským vtipem a nadhledem i navzájem ladícím odstupem. Jak končí úvodní text Marka Pokorného, který se vztahuje na většinu našich pocitů a citových prožitků: Z vlastní ložnice neunikneme, nosíme ji stále s sebou a nikdy si nemůžeme být jisti, zda už spíme, anebo jsme ještě vzhůru.

Ložnice Ivany Lomové je v Galerii Villa Pellé zpřístupněna do 27. března.