Praha - Před padesáti lety měl premiéru muzikál Kdyby tisíc klarinetů. Černobílý snímek režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka vidělo v kinech tehdejšího Československa přes čtyři miliony diváků. Na natáčení vzpomíná Karel Štědrý:
Karel Štědrý: Ve Kdyby tisíc klarinetů jsem významně mlčel
"Ve Kdyby tisíc klarinetů jsem významně mlčel" (zdroj: ČT24)
Herec Karel Štědrý dostal od režiséra Roháče postavu Kadrnožky, která ovšem ve filmu nemá jedinou repliku: „Prolistoval jsem scénář a koukám, Kadrnožka ani slovo ani písnička. Tak jsem přišel do divadla a povídám Janíkovi (Roháčovi): 'Prosím tě, co ten Kadrnožka mluví?' A on povídá: 'Víš co, Karle, Kadrožka nemluví, ten mlčí, ale významně.' Ale vždycky, když byla nějaká scéna, kde se mluvilo, byl jsem tam naaranžován v pozadí.“
Přesto na natáčení vzpomíná v dobrém. Především zdůrazňuje obrovskou euforii všech zúčastněných herců i zpěváků. Za účasti tehdejší herecké a muzikantské elity vznikl v režii Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka a na námět Jiřího Suchého a hudbu Jiřího Šlitra snímek, který je dodnes považován za kulturní klenot české pop-music.
Muzikál, který vypráví o groteskní proměně zbraní na hudební nástroje a následné bláznivé estrádě, převedl na filmové plátno hudební pásmo, kterým na konci padesátých let začala v Divadle Na zábradlí éra divadel malých forem. Z mnohých písní se staly hity: Babetta, Kapitáne, kam s tou lodí, Tak abyste to věděla, Motýl či Spím.
K hudebním vrcholům patří song pro Terezu v podaní Waldemara Matušky, jazzové ohlasy v písních Suchého a Šlitra, balady Hany Hegerové či duet Evy Pilarové s mladým Karlem Gottem o tom, že „je nebezpečné dotýkat se hvězd“. Více o filmu najdete zde.