Karel Hašler, nesmrtelný písničkář

Praha – Osudy písničkáře a herce Karla Hašlera, který patřil k nejpopulárnějším umělcům předválečného Československa, divákům představí nový česko-americký hodinový dokument pod názvem Písničkář, který nezemřel.

Česko-americký celovečerní dokumentární film zachycuje neuvěřitelné pátrání amerického občana Thomase Haslera, jež v dospělosti v posmrtném dopise své matky zjišťuje, že je nemanželským synem významného českého písničkáře a herce Karla Hašlera. V roce 2007 se vydává do Prahy po stopách svého slavného otce, na jeho cestě mu pomáhá Arnošt Lustig, který právě dokončuje knihu o smrti Karla Hašlera v koncentračním táboře Mauthausen, která nastala 22. prosince 1941.

O režijní práci se podělili syn Arnošta Josef Lustig s Markem Jíchou, který stál i za kamerou, byl střihačem, jakož i jedním z producentů. Jícha dříve byl kameramanem například u filmů Kamenný most, Skřítek a Gympl režiséra Tomáše Vorla či Vaterland – Lovecký deník Davida Jařaba. Při natáčení dokumentu využil nejmodernější digitální technologii Digital Cinema.

„Vzniklo to na koleně, dalo by se říci amatérsky,“ řekl Marek Jícha. O dokument totiž žádná velká společnost neměla zájem a tvůrci si jej proto museli produkovat sami. Přesto jim připadalo důležité připomenout divákům Hašlerovy zajímavé osudy i dílo. „Jeho písničky jsou poměrně zapomenuté a strašně mě překvapilo, že spousta lidí už neví, kdo to Karel Hašler byl,“ konstatoval Jícha.

Autoři chtějí snímek divákům představit na DVD, zda jej prosadí i do filmové distribuce nebo televizního vysílání, zatím není jasné.

Rozhovor s Markem Jíchou a Josefem Lustigem

Jak došlo k setkání s Thomasem Haslerem a co vás svedlo k vzájemné spolupráci na tomto dokumentu?
Marek Jícha: Prvotní impulz k natáčení filmu mi dal Josef Lustig, který už o Thomasovi věděl z Ameriky. Snažili jsme se sehnat na tento projekt peníze a začít točit, protože jsme věděli, že Thomas přijede brzy do Prahy pátrat po svém otci.

Bylo těžké získat originální nahrávky Hašlerových písniček a dobové filmové archivy?
Marek Jícha: Pro mne bylo nejtěžší přesvědčit Národní filmový archiv, že náš film je důležitý a že ty archivy opravdu potřebujeme. Nakonec všechno dobře dopadlo a uzavřeli jsme vzájemně výhodnou dohodu – film patří nám oběma, to jest producentům i archívu. Původní vinylové nahrávky Karla Hašlera jsme dostali k dispozici zdarma od významného českého sběratele Gabriela Gössela. Museli jsme zaplatit hudební práva OSA, i když zakládajícím členem OSA byl právě Karel Hašler a část peněz vlastně dostane zpátky Thomas jako jeho dědic.

Shodou okolností váš otec Arnošt Lustig připravuje knihu o Karlu Hašlerovi, proč se o něm rozhodl napsat knihu? Josef Lustig: Můj otec měl zaznamenání příběhu o Karlu Hašlerovi dávno v plánu, dostal se k němu především přes koncentrační tábor Mauthausen, kde byla také jeho matka a sestra. Hašler ho fascinoval neuvěřitelným příběhem života a smrti, použil českou píseň jako zbraň, židé v Terezíně si zpívali jeho písně, zpívali Ta naše písnička česká. Karla Hašlera bohužel česká píseň dovedla až k drastické smrti.

Film je natočený v novém formátu Digital Cinema, o jaký formát se přesně jedná?
Marek Jícha: Digital Cinema je něco jako nově narozený bratříček sourozenců filmu a televize, jedná se o úplně nový kinematografický druh. Digital Cinema používá filmovou i televizní kameru, ale jeho součástí je počítač, na kterém se vše zpracovává formou Digital Intermediat. Zatím není pro DC ani český ekvivalent, možná se mu bude říkat „Dícinema“. Existují dva druhy - 2K něco jako Super 16mm, což je případ tohoto filmu a 4K tedy ekvivalent 35mm negativu. Je to určitě budoucnost pro promítání v kinech.

Karel Hašler se narodil v roce 1879 v Praze. Vyučený rukavičkář Hašler byl autorem písní, z nichž řada zlidověla již za jeho života. Hrál v Národním divadle i v různých kabaretech a varieté, účinkoval také v řadě filmů. Odpor proti německým okupantům jej za druhé světové války přivedl do vězení a poté do koncentračního tábora Mauthausen.

Hašler v Česku ani po více než 60 letech, které uplynuly od jeho smrti, neupadl zcela v zapomnění; kromě písniček také kvůli zdravotním bonbonům, které již od předválečné reklamní kampaně dodnes nesou jeho jméno.

Spisovatel při neoficiálním setkání v restauraci U Zlatého hada v roce 2007
Spisovatel při neoficiálním setkání v restauraci U Zlatého hada v roce 2007