Spiklence Václava Havla uvede Západočeské divadlo v Chebu

Cheb - Ve Spiklencích, které Havel napsal v roce 1971, se odrážejí události roku 1968. V této absurdní komedii, která se odehrává v nejmenované latinskoamerické zemi, se skupina spiklenců tak dlouho snaží zachránit mladou a křehkou demokracii své vlasti, až se uchýlí k dalšímu puči a navrátí moc svrženému diktátorovi.

Filip Nuckollis, režisér chebské inscenace, k textu říká: „Špičky státu začnou dělat akce, aby údajně zachránili demokracii, ale jak to bývá, spíš se zajímají o to, kdo si ukradne jaký post v onom Výboru na záchranu demokracie.“   
 
Spiklence Václav Havel krátce po jejich napsání v roce 1971 zavrhl. „Hru jsem napsal začátkem sedmdesátých let, neměl jsem ji moc rád a do jisté míry i vyřadil ze svého díla. Byla to doba, kdy se po roce 1968 vše změnilo a poměry byly velmi tvrdé, cítil jsem, že bych měl začít psát jinak, ale ještě jsem nevěděl jak. Hru jsem pořád přepisoval, až se z ní stalo takové vysušené kuřátko,“ uvedl dramatik před scénickým čtením této hry v roce 2007.
 
Marta Ljubková, dramaturgyně Zapadočeského divadla, k uvedení hry říká: "Spiklence jsem vůbec neznala, byli pro mě velkým překvapením hlavně tím, jak zůstali aktuální. Zdálo se mi, že hra tak promlouvá k dnešku, že by byla velká škoda ji nedávat." 
  
Hru uvedlo ve světové premiéře v roce 1974 divadlo v Baden Badenu. Známější než činoherní inscenace jsou scénická čtení textu, roku 2006 v New Yorku a o rok později v režii Tomáše Töpfera v Městské knihovně v Praze. Činoherní uvedení Spiklenců bylo v České republice zatím jenom jedno. V roce 1992 ji v režii Andreje Kroba uvedlo Divadlo na Tahu za spolupráce několika profesionálních herců, například Evy Holubové. Nastudování, které se uskutečnilo v Divadle Na zábradlí, kde soubor začal působit po svém návratu z ilegality, prý zavržený text u Havla rehabilitovalo.
 
Václav Havel byl za své literární a dramatické dílo oceněn řadou prestižních cen, je členem mnoha světových klubů spisovatelů. Za své smýšlení a celoživotní úsilí o dodržování lidských práv byl několikrát nominován na Nobelovu cenu míru a stal se laureátem nejvyšších státních vyznamenání mnoha států. Je držitelem několika čestných doktorátů. Mezi jeho nejvýznamnější pocty patří Rakouská státní cena za evropskou literaturu (1969), Cena Erasma Rotterdamského (1987), Mírová cena německých knihkupců (1989) a Cena Olofa Palmeho (1989). Je také dvojnásobným čestným doktorem.