Náprstkovo muzeum vystavuje poklady subsaharské Afriky

Praha - Loutky a masky ze subsaharské Afriky ožívají v pražském Náprstkově muzeu. Expozice Poslové magie pochází z jeho sbírky, která vznikala sto let. Některé exponáty mohou návštěvníci poznávat i dotekem. Součástí výstavy, která potrvá do 24. srpna, jsou i výtvarné dílny, přednášky a komentované prohlídky.

První sál muzea soustřeďuje v prosklených vitrínách velmi působivé masky a tradiční hudební nástroje, například náčelnický buben a xylofony, které hrají klíčovou úlohu při důležitých obřadech v životě mnoha Afričanů. „Masky a loutky jsou v Africe strážci tajemství a historie. Když je třeba něco obnovit, připomenout si nějaké tabu, zjistit, proč společnost nějakým způsobem funguje, vyřešit problém, který zemi sužuje nebo jen poděkovat duchům, vystupují právě masky a loutky,“ vysvětluje autorka a kurátorka výstavy Jana Jiroušková.

V dotykové části jsou volně umístěny kopie sbírkových předmětů doplněné textem v Braillově písmu. Jsou vytvořeny ze stejných materiálů jako originály a je zachována i jejich původní barevnost. „Návštěvníci si je mohou vzít do ruky, hmatem je lépe poznat, zjistit, jak fungují,“ doplňuje Marie Rothová z Náprstkova muzea. 

K pochopení složitosti subsaharské kultury přispěje také instalovaný paraván s loutkami jako součást odpočinkové zóny pro rodiny s dětmi. Zájemci si tam mohou podle připraveného scénáře zahrát příběh z afrického dávnověku. 

Druhý sál obsahuje loutky a svým výtvarným řešením vyvolává dojem, že se příchozí ocitli na návsi africké vesnice. Malá improvizovaná věštírna tvoří protiklad k průhledu do obyčejné západoafrické domácnosti. Pro odlehčení mystické atmosféry, kterou posvátná místa vyvolávají, je v této části umístěna hrací deska na mankalu, oblíbenou společenskou hru v celé subsaharské Africe a loutkové divadlo. 

Nejcharakterističtějším projevem tradičního afrického umění jsou masky. Jejich používání a zhotovování však není rozšířeno po celém kontinentu; je omezeno na subsaharskou Afriku, avšak i tam je řada etnik, které masky nezhotovují. Oblíbeným materiálem pro jejich výrobu je dřevo, vybírané vždy z určitého stromu podle místní tradice. Získání dřeva je doprovázeno mnoha rituály, jejichž průběh se u jednotlivých kmenů liší. Často je doplněno kůží, peřím, zvířecími zuby, mušlemi a korálky. 

Hotová maska, ale i její zhotovení je součástí náboženského rituálu, k němuž se váže řada tradičních předpisů, které řezbář musí dodržovat. Obvykle ji tvoří na odloučeném místě. Tmavé barvy masky se dosahuje pálením nebo vtíráním olejů. Prostřednictvím masek ale i loutek ožívají dávní hrdinové i zvířata. V městském prostředí dávají herci i diváci přednost marionetám, ve vesnicích se používají spíše loutky tyčové, voděné zespodu. Účelem loutek není jen obecenstvo pobavit, ale především poučit či upozornit na nedostatky současné společnosti. Vždy je přesně určeno, jaká hra se kdy může hrát. Jiná představení se hrají odpoledne a jiná po západu slunce.