Recenze: Evropané mysleli pro nás i za nás

Již čtyři dvouletá období se naše republika zúčastňuje gigantické mezinárodní soutěže mladých architektů, kteří řeší různá nabídnutá území po celé Evropě. Soutěž je vlastně celoevropská, řekl bych ryze urbanistická, a pod jejím názvem Europan bylo od roku 1988, kdy za účasti devíti zakládajících zemí vznikla, realizováno více než 80 velkých projektů.

Rozsah letošní soutěže asi přiblíží pár čísel - 22 zemí a měst nabídlo 73 soutěžních míst, kam řešení navrhovalo celkem 380 architektonických týmů. Zatímco všude v Evropě probíhá tato akce za aktivního zájmu veřejnosti (jak by ne, masovost je jednou stranou mince, tou druhou jsou realizované projekty), u nás stojí lehce stranou, i díky nepříjemnému nezájmu politiků.
 
Ten, koho to zajímá má ale možnost proklovnout skořápku typicky české pasivity a jít se podívat, jak si stála česká součást akce. Výstava Europan.cz 9 je v těchto dnech k vidění v pražské Frágnerově galerii na Betlémském náměstí. Zajímavé bude asi zjištění, že již podruhé byla nabídnuta lokalita v Praze 6, konkrétně prostora dnešního Dejvického nádraží a nejbližší okolí. Víme všichni sami, jak zanedbaný prostor to je, jak složité úkoly musí řešit -  avšak všech 26 vystavených projektů od nejrůznějších evropských týmů přesvědčí, že tomu tak nemusí být (kdyby na to bylo….).
 
Vítězný projekt Holanďana Tima Prinse a Němky Nory Müller má všechny klasické konzervativní hodnoty, podané však s výbornou nadsázkou a technologickou přesvědčivostí. Navazuje na stávající urbanitu Dejvic a vytváří nové štěrbiny, výřezy, mezery, kterým dává nové úkoly. Vtipné! A co patrně u mezinárodní poroty (v tomto konkrétním případě většinou rakousko - uhersko - slovinské se dvěma českými členy) zabralo nejvíce, je fakt, že autoři uvažují o více než 40% ploše objektů, věnované bydlení.
 
Druhá cena patří českým autorům, mladým architektům Michalovi Huskovi a Pavlovi Šťastnému, kteří velmi, velmi originálně změnili, při zachování všech dopravních a dalších funkcí místa, řešenou prostoru ve zvedající se zelené stráni s dominantami tří bodových domů. Zelené stráně tvoří střechy obytných domů, obrácených k současné dejvické struktuře a naopak korespondují se hradní zelení, která funguje nedaleko odtud.
 
Třetími odměněnými jsou mladé tvůrkyně z italského týmu, které pečlivě navázaly na současnou dejvickou strukturu a doplnily a protáhly existující ulice a bulváry o další bloky a nová náměstí. Projekt je velmi zajímavý a současně přirozený.
Opravdovou bombou, která dala mezinárodní porotě a zejména jejím českým členům doslova zabrat, je čtvrtý oceněný projekt Francouze Stephana Lagreho, který na místě dnešního nádraží vybudoval citaci pražských Hradčan, skrývající samozřejmě všechny požadované funkce. Reintegrace Hradu vyvolává řadu zamyšlení a nesourodých postojů, od naprostého nadšení po neskrývaný agresivní odpor. Ano, je to poprvé, kdy může Hrad být viděn z Hradu !
 
Už jen pro tuto krásnou provokaci by byla škoda nechat výstavu, která je ve Frágnerově galerii k vidění jen na pár dní, stranou. Ale i mimo ony excentrické postoje je možné zhlédnout řadu výjimečných myšlenek a obohatit tak vztah k onomu zanedbanému místu (které, jak je výše uvedeno, příliš naše volené zástupce nepřitahuje).
Europan cz.9, Frágnerova galerie, Betlémské náměstí 5a, do 14. dubna.