Sté výročí narození dirigenta Ančerla připomene řada akcí

Praha - 11. dubna 2008 by se dožil 100 let Karel Ančerl, mimořádná osobnost české a světové hudební scény, ředitel České filharmonie v letech 1950-1968 a tvůrce jejího mezinárodního renomé. Výročí připomene výstava pořádaná Českou filharmonií, vzpomínkové akce, koncerty i vydání nových alb a dokumentárního filmu na DVD.   

Ve čtvrtek 10. dubna se otevře výstava ve foyer Rudolfina, vernisáž se uskuteční od 17:30 v Sukově síni, kde na slavného dirigenta zavzpomíná pianista Ivan Moravec. V den Ančerlova narození, v pátek 11. dubna, se pak bude konat pietní akt u jeho hrobu na Slavíně. V neděli 13. dubna si dirigenta  připomenou v jeho jihočeském rodišti v Tučapech u Soběslavi.

Na výstavě v Rudolfinu bude také představen na DVD dokument o jeho umělecké práci a pohnutém životě. Záznam zahajovacího koncertu Pražského jara 1968 zachycuje Ančerlovo provedení Smetanovy Mé vlasti a Beethovenův houslový koncert z roku 1966 s polským houslistou Henrykem Szeryngem.

Čtyři právě vycházející supraphonská alba doplňují ančerlovskou antologii Gold Edition, která byla vydána během uplynulých šesti let. Na nových deskách je zastoupena hudba 20. století; s výjimkou Benjamina Brittena jde o české autory - Ilju Hurníka, Václava Dobiáše, Viktora Kalabise, Petra Ebena i například Jana Seidela.

Česká filharmonie vydala letos ančerlovský kalendář s mnoha fotografiemi a brožurku přibližující názory dirigenta na publikum. V rámci Pražského jara se bude 21. května pořádat koncert, na němž vystoupí čeští filharmonici pod taktovkou Christiana Arminga. Zazní skladby od Miloslava Kabeláče, Antonína Dvořáka a Gustava Mahlera, které Ančerl často s tělesem dirigoval.

Ančerl se na pražské konzervatoři věnoval vedle dirigování také  kompozici, komorní hudbě, houslím a bicím nástrojům. Po absolvování školy působil v orchestru Osvobozeného divadla a později v Československém rozhlase, příležitostně působil také v zahraničí, v roce 1935 mu byl svěřěn mimořádný koncert České filharmonie.

Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava a aplikaci nacistických rasových zákonů nesměl dál pracovat v rozhlase, odešel z Prahy a živil se jako dělník. V listopadu 1942 byl transportován s rodinou do koncentračního tábora Terezín, kde vedl terezínský smyčcový orchestr, jehož činnost byla umožněna především z důvodu natáčení nacistického propagandistického filmu Město darované. Narodil se mu syn Jan, po transportu celé rodiny do Osvětimi v roce 1944 umírá manželka i s dítětem. 

Po návratu do Prahy příležitostně dirigoval v rozhlase, podruhé se oženil,  stal se dramaturgem a dirigentem Velké opery 5. května, od roku 1947 řídil Symfonický orchestr Československého rozhlasu.

Vrchol kariéry zažil v letech 1950 až 1968, kdy byl uměleckým ředitelem České filharmonie. Přivedl těleso k suverénní virtuozitě, obohatil repertoár o díla klasiků 20. století a za 18 let mu vybudoval světové renomé. S orchestrem často účinkoval v zahraničí a intenzivně se věnoval také nahrávání. V roce 1968 se stal šéfdirigentem symfonického orchestru v Torontu a po srpnových událostech emigroval. Hostoval u Newyorské filharmonie a dalších těles. Zemřel v červenci 1973.