Praha - Po půl roce se pro návštěvníky otevře klášter sv. Jiří na Pražském hradě. V prostorách patřících Správě Pražského hradu sice stále sídlí Národní galerie v Praze, proměnil se ale obsah expozice. Zatímco do loňského listopadu bylo v klášteře umění manýrismu a baroka, od čtvrtka bude přístupná nová expozice malířství, sochařství a užitého umění 19. století.
V klášteře sv. Jiří bude umění 19. století
Barokní umění se totiž přestěhovalo do nedávno otevřeného Schwarzenberského paláce na Hradčanském náměstí. Umění 19. století se na Hrad zase přesouvá z Veletržního paláce. Tam ale zůstávají ta díla, která by sice dobou vzniku do konce 19. století mohla spadat, ale už předznamenávají moderní umění.
Přesuny sbírek ale nekončí, s expozicí umění 19. století se výhledově počítá pro Salmovský palác v těsném sousedství Schwarzenberského. A do Jiřského kláštera by chtěl ředitel NG Milan Knížák vrátit české gotické umění, které ve svém současném sídle v klášteře sv. Anežky je stále ohroženo povodněmi.
Středověké umění v Jiřském klášteře dlouhá léta sídlilo, o přesunu sbírky do Anežského kláštera se uvažovalo od počátku 90. let, dokončil jej koncem desetiletí tehdy nový ředitel NG Knížák. Nyní plánuje, že do několika let by mohlo být v závislosti na penězích, které by musel uvolnit parlament, gotické umění zpátky na Hradě. V Anežském klášteře by po odstěhování gotiky měla být plastika 19. a 20. století, jež je nyní na zámku Zbraslav.
NG říká, že nová expozice v Jiřském klášteře je názorná přehlídka všech důležitých výtvarných směrů a jejich představitelů. „Autorské celky, na kterých je koncepce expozice založena, přesvědčivě doloží, že české výtvarné umění je srovnatelné se vším, co tehdy vznikalo v ostatních evropských uměleckých centrech,“ uvádí galerie.
Osud sbírky českého umění 19. století je podle historika umění, bývalého pracovníka NG a jednoho z jejích dnešních kritiků Jiřího Fajta příkladem nekoncepčnosti práce galerie. Knížák byl ten, kdo sbírku v rámci NG ustanovil jako samostatnou část a prezentoval ji ve Veletržním paláci spolu s uměním 20. století. „To byl krok dobrým směrem,“ říká Fajt, zároveň však dodává, že není dobré sbírku 19. století rozdělovat, jak se to podle něj nyní stane.
„To je velmi problematický krok, neboť expozičně zcela zmizí v posledních letech nesmírně atraktivní fenomén 19. století. Jestliže 19. století jako celek září v pařížském Musée d˙Orsay, v mnichovské Neue Pinakothek či berlínské Neue Galerie, pražská NG ho expozičně zcela zlikviduje. To je neuvážené a bezprecedentní,“ uvádí historik. Národní galerie ale říká, že sbírku 19. století nerozděluje. Nová expozice zahrnuje léta 1790-1910 a má obdobný obsah, jako měly předchozí instalace této expozice.
Ředitelka Sbírky umění 19. století Naděžda Blažíčková-Horová řekla, že expozice na svém začátku navazuje na expozici barokního umění a z druhé strany potom plynule přechází do expozice umění 20. století, jen jsou každá v jiném objektu. Výhodou umístění sbírky 19. století do kláštera sv. Jiří je podle ní například to, že je možné vystavit i monumentální obrazy a sochy, což v modernistickém Veletržní paláci nešlo.