V nové politické opeře se dívka vrací do Československa, aby zahynula pod pásy tanku

Praha - Soudobou českou operu Mai 68 inspirovanou událostmi roku 1968 ve Francii a Československu vřele přijali 23. června diváci Stavovského divadla. Minimalistická inscenace o lásce, revoluci a zklamaných ideálech připravila trojice autorů - seskupení Střežený Parnass - Petr Kofroň, Zdenek Plachý a Jiří Šimáček se souborem Národního divadla Brno. Světovou premiéru měla inscenace 20. června v brněnském Mahenově divadle.

Multimediální projekt s postmoderní režií připomněl 40. výročí studentské revoluce v Paříži v květnu 1968, její zrcadlovou paralelu s Pražským jarem i jejich zásadní rozdíly.  

Hlavní hrdinkou je česká studentka, kterou ztvárnila Jana Wallingerová. V době politického uvolnění přijíždí s rodiči - emigranty do Francie a jde studovat na univerzitu, kde propukají studentské bouře. Dění ji rychle vtáhne. Poslouchá také ideály francouzských studentů a je z nich zděšená. Její radikální přátele v Paříži později zasahuje zpráva, že studentka o prázdninách v Československu zahynula pod pásy tanku sovětských okupačních vojsk.

Milencem studentky je francouzský revolucionář v podání Zoltána Kordy. Jeho postava se jmenuje JPB, iniciály si divadelníci vypůjčili od herce Jeana-Paula Belmonda, který se podle historických dokladů studentských bouří účastnil. Také řada momentů vychází z autentických dobových zdrojů a materiálů, kupříkladu výroky filozofa Jeana-Paula Sartra či francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. V díle se objevily i další známé postavy, mimo jiné americká herečka Jane Fondová, jihoamerický revolucionář Ernesto Che Guevara a čínský komunistický vůdce Mao Ce-tung. Scénografie využívá promítání filmů a digitální grafiku, interpreti zpívají a mluví česky, zčásti čínsky a francouzsky.

Typicky minimalistická hudba je dílem operního skladatele Petra Kofroně. Námět scénografa a ředitele brněnského Národního divadla Daniela Dvořáka zpracovali do podoby libreta Jiří Šimáček a Zdeněk Plachý.

Soudobá politická opera inspirující se aktuálními problémy je pro českou scénu spíše výjimečná událost. Od roku 1989 se v tuzemsku hrálo pouze několik inscenací, a to převážně od zahraničních autorů. Podobné politické opery, jakou je Mai 68, psali v 80. letech američtí minimalisté John Adams a Phillip Glass. Letos na jaře měli pražští diváci možnost zhlídnout velice úspěšnou světovou premiéru operní inscenace Zítra se bude… o procesu s političkou Miladou Horákovou, která byla v 50. letech minulého století ve vykonstruovaném procesu odsouzena k trestu smrti. Ústřední postavou, která provázela dějem, byla renomovaná pěvkyně Soňa Červená.