Recenze: Výměna manželek

Anglická spisovatelka Kate Longová (nar. 1964) je zejména díky své první knize Příručka špatné matky označována za bestsellerovou autorku. To asi řadu čtenářů zaujme a přiláká, zároveň by to v nich ale mohlo vzbudit dojem, že kniha Výměna manželek bude oddechovým a trochu plytkým čtivem. To platí jen částečně: Výměna manželek je opravdu zábavná a čtivá, ale rozhodně není plytká. Schopnost vyprávět o vážných, ba až tragických tématech lehce a s určitým nadhledem, aniž se tím stírá jejich hloubka, považuji za typicky britskou. Nevím, jestli mám pravdu, ale právě kvůli ní mám ráda britské filmy i knihy.

Na začátku příběhu jsou kamarádky Ally a Juno, které se svými muži a dětmi žijí ve dvou sousedících domech v „lepší čtvrti“ jednoho anglického města. Juno je ta dokonalejší - má za manžela polovičního Francouze Mannyho, muže s širokými a hlubokými kulturními zájmy, má dvě dobře vychované dospívající dcery, zvládá skvěle nejenom domácnost, ale i mnoho charitativních aktivit. Navíc dokáže být oporou a rádkyní kamarádce Ally, která až tak dokonalá není a provází ji tragédie - před několika lety přišla o dítě. Jednoho z jejích dvou synů přejelo auto, ona si to částečně klade za vinu a ona ani její rodina se se synovou smrtí dosud úplně nevyrovnali.

Juno se přihlásí do pořadu Výměna manželek, který je známý i u nás, jen s tím rozdílem, že v Anglii diváci obě vyměněné manželky „známkují“. Juno se vymění s Kim, ženou pocházející jednak z nižších vrstev (sama se několikrát označuje za dělnickou třídu a při čtení knihy uvědomíme, že stavovské či třídní rozdíly nejsou v Anglii bezvýznamné - aniž bychom z toho snad chtěli vyvodit nějaké poučení). Kim zdaleka není dokonalá. Nejí zdravou stravu, nemá takový přehled o svých dvou dospívajících synech, nemá skvěle zorganizovaný domov ani ušlechtilé koníčky, zato je sexy, veselá a spontánní a stane se to, co je podle mě skutečným cílem tvůrců podobných reality show: televizní pořad převrátí účastníkům život (nebo jenom odhalí, že jejich život není takový, jak ho sami chtěli vnímat).

Kim si zamilují nejen televizní diváci, ale i Junonin manžel Manny - i když, jak bývá u krizí středního věku obvyklé, nejde úplně o zamilování, ale právě o tu podstatnější věc, hledání odpovědi na náhle se vynořivší otázku: to bude můj život až do smrti vypadat právě takhle? Juno - vlastně June - se hroutí život. Ukazuje se také, že se jmenuje úplně obyčejně June, exotickou a cizokrajně působící Juno si vymyslela, aby unikla co nejdál od svých chudých kořenů a nemilujících rodičů…

Ani život Ally, jejího manžela Toma a syna Bena není úplně jednoduchý, hlavně kvůli tomu, že Ally se o manžela i syna stále bojí. To vše se odehrává v běžném každodenním životě, kdy truchlení i radost jsou přerušovány vařením večeře, vozením dětí do školy, návštěvami…

Nebudu prozrazovat, jak kniha vyústí, ani autorka neprozradí všechno. Knihu lze vřele doporučit všem, kteří zrovna nějakou krizi prožívají, protože z ní čiší víra v to, že každá krize směřuje ke katarzi (i když by tou katarzí mělo být „jen“ zmoudření). A ti ostatní si ji mohou číst jako dobře napsaný příběh a radovat se, že se jim krize vyhýbá.

Z angličtiny přeložila Dana Vlčková, 287 stran, Argo 2008