Od prvního vystoupení britských The Rolling Stones 12. června 1962 uběhlo mnoho let, a přesto kapela téměř v nepozměněné podobě působí dodnes. Z rockového protipólu hudby Beatles se vyvinula kultovní skupina, která je schopná do dnešních dnů zaujmout publikum napříč věkovými kategoriemi od nejstarších po nejmladší. Je svůdně vnímat "Stouny" v podobách rozjetých šedesátníků jako hudební ikony, přesto udivuje, jakým způsobem dokážou divácky strhnout tady a teď navzdory svému věku, legendám a dalším více či méně nedůležitým souvislostem. Nejde tu jen o lásku a hravost, s jakou si tito zasloužilí muzikanti koncert užívají, ale výsledný dojem tu graduje se strhující obsesí nadlidských rozměrů podat ten nejlepší možný výkon jako by to bylo naposled…
Recenze: Rolling Stones - energie zachycená filmem
Režisér Martin Scorsese patří mezi špičkové představitele hrané filmové režie, přesto tu a tam vytváří projekty, které jsou svázány s jeho ryze osobními zájmy. Mezi jinými lze zmínit režisérův střihový televizní film o klasických dílech světové kinematografie či seriál o legendách jazzu, nejnověji celovečerní dokument o kapele Rolling Stones s originálním názvem Shine a Light, který byl natáčen po dobu dvou živých koncertů v newyorskkém Beacon Theatre na podzim 2006.
Těžištěm filmu je vizuálně rafinovaný záznam vystoupení kapely, snímaný zkušenými profesionály pomocí více než deseti kamer na základě pečlivého režijního aranžmá; množství natočeného materiálu bylo poté více než 6 měsíců stříháno. Jednotlivé výstupy kapely jsou tu a tam ozvláštněny krátkým archivním záznamem z počátečních fází kariéry, což poskytuje určitý prostor pro srovnání současného stavu s minulým. Tyto odskoky do minulosti nejsou informativní, spíše vytvářejí zvláštní pocit, jako by se v podtextu života a stylu skupiny mnoho nezměnilo navzdory ubíhajícímu času.
Rolling Stones (Shine a Light)
2008, 122 min.
Režie: Martin Scorsese
Účinkují: Mick Jagger, Keith Richards, Charlie Watt, Ron Wood, Christina Aguilera, Buddy Guy, Jack White
Zdánlivá popisná jednoduchost filmu skrývá hlubší význam. Scorsese se zkušeně nijak autorsky nevyhraňuje proti stylu kapely, spíše volně splývá s jejich muzikou, která hovoří sama za sebe, a proto lépe, než jakékoliv vysvětlující komentáře. Zážitek z poslechu hudby a především z její interpretace režisér zprostředkovává spolu se svými spolupracovníky strhujícím způsobem. Motiv koncertu se začátkem a koncem posiluje zasazením rámcových přesahů technických příprav vystoupení s usazením snímacích kamer, v závěru zprostředkovává režisér vzrušení pokoncertní atmosféry. Komickým motivem v úvodu filmu, snímaném reportážně černobíle, je drobná nervozita v souvislosti s nedodáním playlistu plánovaných písniček kapely režisérovi, který je znám svou precizní přípravou, vše ale končí s úvodními tóny koncertu, snímaném nyní už v plné barevnosti.
Co především překvapuje na podobě živého vystoupení, je čirá energie, která svojí intenzitou prozařuje skrze plátno až k filmovému divákovi. Tato síla vychází nejen z písní a jejich provedení, ale především z atmosféry, panující mezi členy kapely. Vztahy mezi členy kapely zprostředkovávají archívní prostřihy, ale skvělá atmosféra kolektivní energie kapely vzniká především během koncertu a záhy se přelévá přes návštěvníky živého vystoupení až do kinosálu. Hudební pohoda je znát v jevištním pohybu muzikantů, snímaných jízdami kamer, které po smyslu snímají všechny polohy od hudební komunikace kytaristů až k intimním sólům zpívajícího frontmana. Kapitolou samou pro sebe je projev i vzhled Keitha Richardse, působícího dokonale „zhuleným“ dojmem a samozřejmě Micka Jaggera, jehož pohybové kreace popírají řadu fyzikálních zákonů lidského těla. Sled jednotlivých písní je osvěžen účastí speciálních hostů, kde dominují hlavně černošský bluesový pohodář Buddy Guy a blonďatá dračice Christina Aguilera.
Film Rolling Stones je naprostou povinností pro fanoušky kapely, pro příznivce Scorseseho nabízí lekci pokory a pro ty ostatní pohodově strávený čas.
Celkové hodnocení: 80 %