Polańského studie šílenství z roku 1965 dnes na ČT2

Praha - Francouzka Carol (Catherine Deneuveová) je mladá, krásná a žádoucí - a pomalu se propadá do šílenství. Film Hnus (titul Repulsion bývá překládán i jako Ošklivost) napsal sám Roman Polański se svým dvorním scenáristou Gérardem Brachem a na MFF v Berlíně 1965 získal Stříbrného medvěda cenu FIPRESCI. Sugestivní snímek, který se nikdy nedostal na plátna českých kin, uvede dnes od 23:25 ČT2 v rámci cyklu věnovaném rané tvorbě světoznámého režiséra polského původu.

Nezadržitelný pád do propasti šílenství 

Carol žije u své sestry v londýnském bytě a pracuje jako manikérka v prestižním kosmetickém salonu. Nikdo neví, že Carol se nedokáže vyrovnat se svým ambivalentním vztahem k mužům, mívá děsivé sny plné sexuálního násilí a i za bdělého stavu se začíná zmítat v bezvýchodném kruhu děsivých halucinací. Když sestra odjede na dovolenou a Carol zůstane v bytě sama, je přetrženo poslední pouto, které Carol spojovalo s reálným sětem…

Hnus (Repulsion)

Velká Británie 1965, 105 minut 

Režie: Roman Polański

Hrají: C. Deneuveová, J. Fraser, I. Hendry, P. Wymark a další.

V anglickém znění s českými titulky 

První film, který Polański natočil ve Velké Británii, bývá někdy přirovnáván k Hitchcockovu filmu Psycho. Kamera zde však zachycuje děj tak, aby divák vnímal obraz z úhlu pohledu labilní Carol, vtahuje diváka přímo do pokřivené mysli jedince. Drastické sekvence násilí a děsu nekomentuje ani neanalyzuje.

Polański se do povědomí filmové veřejnosti dostal již svými krátkými studentskými dílky, jež sklízela ceny na mnoha mezinárodních festivalech. Jeho „dospělé“ snímky charakterizuje hluboké osobní zaujetí nejrůznějšími podobami hororu, úchylkami lidské psychiky a sexualitou. Je tomu tak i u dvou filmů, stojících na samém počátku jeho tvorby, u snímků Hnus a Slepá ulička (ten ČT uvede příští týden).

Kontroverzní život i tvorba

Roman Polański (vl. jménem Roman Liebling) se narodil 18. 8. 1933 v Paříži. Jeho rodiče se vrátili do Polska dva roky před vypuknutím druhé světové války. Oba byli později deportováni do koncentračního tábora, jeho matka zahynula v Osvětimi. Mladému Polańskému se podařilo utéct z varšavského ghetta, toulal se přírodou a bydlel u katolických rodin. Již v té době ho zajímal film, navštěvoval promítání většinou německých filmů. V roce 1945 se znovu setkal se svým otcem; ten ho poslal na technickou školu, ale Polański se rozhodl pro jinou cestu. V padesátých letech začal vystupovat jako herec, hrál mimo jiné ve filmu Andrzeje Wajdy Pokolenie.

V letech 1954-1959 studoval na Státní filmové, televizní a divadelní vysoké škole v Lodži. Již jeho první krátké filmy jako Dwaj Ludzie z szafa (1958), Le Gros et la maigre (1961) a Ssaki (1962) ukázaly jeho zájem o zvláštní mezilidské vztahy a černý smysl pro humor. Po dvou letech strávených v Paříži se vrátil do Polska a natočil zde svůj celovečerní hraný debut Nůž ve vodě (1962). Film měl v zahraničí obrovský úspěch, ale doma byl podroben ostré kritice. Polański se rozhodl opět opustit Polsko a usadil se ve Francii.

V roce 1968 odjel tvůrce do Hollywoodu, kde si získal uznání filmem Rosemary má děťátko. Poté, co byla jeho manželka Sharon Tateová, čekající jejich dítě, v roce 1969 brutálně zavražděna, se rozhodl vrátit do Evropy. V roce 1974 natočil opět ve Spojených státech snímek Čínská čtvrť, který znamenal další velký tvůrčí úspěch, ale po obvinění ze znásilnění 13leté dívky musel režisér USA natrvalo opustit, aby se vyhnul zatčení.

V roce 1979 natočil film Tess, ve kterém měla původně hrát Sharon Tateová. Snímek získal několik Oscarů a Césarů. Dalšími filmy, které natočil, jsou Frantic (1988), Hořký měsíc (1992) (hlavní roli v obou snímcích ztvárnila jeho současná manželka Emmanuelle Seigner), Smrt a dívka (1994), Devátá brána (1999) a oscarový Pianista (2002). Jeho zatím posledním celovečerním snímkem je Oliver Twist, natočený z převážné části v Praze.