Recenze: Mrtvý holky

Kniha jednoho z nejúspěšnějších současných českých spisovatelů Miloše Urbana (1967) Mrtvý holky má podtitul 10 divných povídek. Různě dlouhé povídky nejsou nové, nebyly psány přímo pro tuto knihu, vyšly už dříve časopisecky či knižně v Česku, a dokonce i v zahraničí, pro knihu Mrtvý holky byly však upraveny nebo přepracovány. Povídky jsou divné snad v tom, že nepíší o obyčejném všedním životě, stereotypním až nudném, ale zato bezpečném.

Některé tak ovšem začínají - vycházejí z běžné situace, jaká se stává každý den mnoha lidem na mnoha místech. V povídce s dlouhým názvem Záznam rozhovoru se ženou středního věku přichází mladý student, vysokoškolák, za známou své matky, aby s ní udělal rozhovor pro svou seminární práci, zkoumající sexuální chování žen dříve a nyní.

Během rozhovoru se dozvídá věci, které ho nejen překvapují, ale s nimiž navíc prudce nesouhlasí - například, že žena má jedno z dětí s někým jiným než se svým manželem -, ale to je jen začátek, od obyčejné a životem unavené ženy středního věku se dozvídá ještě mnohem děsivější věci.

V povídce Žádný něžnosti mladý muž veze domů kolegyni z práce, která si zapomněla klíče od svého auta. Tato povídka má ostatně i všední pokračování - ukáže se, že kolegyně si klíče nezapomněla, chce mladíka pozvat k sobě domů, nabídne mu whisky - jen konec je poněkud jiný, než tomu (doufejme) bývá v tom bezpečně nudném každodenním životě.

O knize

  • Autor: Miloš Urban
  • Název: Mrtvý holky
  • Ilustrace: Pavel Rút
  • 206 stran
  • Vydal: Argo 2007

Jiné povídky jsou ne snad divné, ale spíš výjimečné či odlišné od běžné každodennosti hned od začátku. Tak v úvodní povídce Běloruska si hrdina, starožitník, „koupí“ od pasáka běloruskou prostitutku - víc než k životu a lásce ji ale potřebuje jako originální dekoraci pro svůj obchod.

V povídce se sugestivním názvem To strašný kouzlo podzimu (považuji ji za nejlepší z celé sbírky) se setkáváme se studentem středoškolákem a jeho dvěma přítelkyněmi - jedna byla za hrůzných okolností zavražděna při výletě v lese a druhá v závěru přináší šokující odhalení, jak se to vlastně všechno doopravdy stalo. Tato povídka je typický horor a i ostatní povídky by bylo možné označit jako horory, byť s méně typickými hororovými kulisami, jako je studený déšť v podzimním lese, kácející se kamenná socha atd.

Povídky Miloše Urbana Mrtvý holky můžeme číst …

… jako horory, jako literaturu pro ukrácení dlouhé chvíle (nejlépe v bezpečí domova u hořícího krbu) - ale můžeme je číst i jako zprávu o temných stránkách lidské duše a povahy, které se naštěstí projevují víc ve snu či na pomezí snu a skutečnosti než v opravdovém životě.

Miloš Urban při předčítání Mrtvých holek ve Švandově divadle
Miloš Urban při předčítání Mrtvých holek ve Švandově divadle