Recenze: Román pro muže

Michal Viewegh je nejúspěšnější současný český spisovatel a každá jeho nová kniha je netrpělivě očekávána. Román pro muže možná ještě víc než ostatní knihy - kvůli mužskému pohledu na svět, vyjádřenému už názvem. Stejně jako ostatní knihy se i tato dvacátá odehrává v české současnosti.

Hlavními postavami jsou tři sourozenci, jejichž rodiče se kdysi zabili v autě: zkorumpovaný a cynický  soudce Cyril, televizní redaktorka Aneta, která pořád nemůže potkat toho pravého muže, a novinář regionálního plátku Bruno - ten provozuje s tloustnoucí a stárnoucí manželkou malý penzion, ale především se na začátku knihy ukazuje, že je vážně nemocen a že mu zbývá už jen několik let, ne-li měsíců života.

Sourozenci spolu jezdí každý rok na hory, ale vzhledem k bratrově nemoci Cyril rozhodne, že tentokrát nepojedou každý za své do malého penzionu na Šumavě, ale pozve sestru a bratra do luxusního hotelu v italských Dolomitech - a ještě bratrovi na celý týden „koupí“ striptérku Tali, což má být jakýsi dárek na rozloučenou.

  • Román pro muže
  • Druhé město 2008
  • 157 stran
  • doporučená cena: 220 Kč

Běžný, dokonce až publicisticky všední a typický současný život, spojený s přítomností či hrozbou smrti, to není v posledních Vieweghových knihách nic neobvyklého. Neobvyklé nejsou ani autobiografické pasáže - spisovatel přijíždí do malého města na besedu a dává dva rozhovory - mladičké studentce, která ho vzrušuje, a novináři středního věku, který ho nudí a otravuje (jak se ukáže, je to Bruno, ale tenhle motiv není nijak víc rozehrán). S ostatními Vieweghovými romány má Román pro muže společné ještě to, že je velmi poutavý a čtivý.

Čím se Román pro muže od ostatních Vieweghových knih naopak liší? Jednak už zmíněným mužským pohledem, ale pro mě ještě víc něčím jiným: Děj je nejenom čtivý a poutavý, ale také se vyvíjí překvapivě. Postavy občas jednají či reagují tak, že to čtenář vůbec nečeká, ale při hlubším zamyšlení zjistí, že jejich jednání zcela odpovídá logice věci. Nebo je to překvapivé jenom pro čtenářky, pro muže je to naopak pochopitelné?

Je těžké být konkrétnější, abych nepřipravila budoucí čtenáře a čtenářky o požitek z knihy, ale přesto se o to pokusím: Popis dovolené v luxusním lyžařském středisku v Dolomitech mi připadal natolik mužsky šovinistický a vulgárně sexistický, že jsem chtěla knihu rozhořčeně odložit - a vtom se Bruno rozhodl tak, že děj se rázem posunul úplně jinam. Druhým, možná ještě příjemnějším překvapením pro mě byl René, pasák a přítel striptérky Tali, který se chce pomstít Cyrilovi za to, že mu Tali odloudil. Motiv pomsty při první zmínce snadno přehlédneme, jeví se úplně okrajový, ale právě on se pak rozvíjí v jednu z překvapivých a vtipných point románu. Tyto dva momenty jsou (alespoň pro mě) vysvětlením a potvrzením, že Michal Viewegh je opravdu dobrý spisovatel a že až neuvěřitelná obliba jeho knih není náhodná. Ale kdoví, co na Román pro muže řeknou muži!

Román pro muže
Román pro muže