Liblice - V liblickém zámku nedaleko Mělníka dnes začíná mezinárodní konference nazvaná Kafka a moc. Dvoudenní akce navazuje na konferenci, která se na stejném místě konala v roce 1963 a byla jednou z událostí vedoucích k Pražskému jaru. Odborníci se budou zabývat otázkami, do jaké míry se Kafkovy texty samy o sobě bouří proti represím, zda si podržel jeho rozbor mocenských poměrů svou platnost i po zhroucení totalitního systému i zda existuje gramatika moci, proti níž píše Kafkovo dílo.
Začíná kafkovská konference „45 let poté“
V prvním bloku konference se dostanou ke slovu pamětníci, kteří budou o historii a významu konference v roce 1963 referovat na základě svých vlastních vzpomínek. V literárněvědeckém a filozofickém bloku se bude sledovat otázka, proč se problematika moci spojovala a spojuje právě s dílem Franze Kafky. Příspěvkytřetí skupiny se budou pokoušet analyzovat důsledky konference z roku 1963 z historiografické perspektivy.
Zaznějí příspěvky Alexeje Kusáka, Aleny Wagnerové, Klause Theweleita, Oldřicha Tůmy a mnoha dalších odborníků. Konferenci pořádá Institut für Textkritik v Heidelbergu ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd a s podporou Česko-německého fondu budoucnosti.
Kafka a československá totalita
Zatímco v USA a v západní Evropě se Kafka hned po druhé světové válce zařadil mezi nejvýznamnější autory moderny, ve východoevropských zemích byl až do pozdních 50. let autorem zavrženým, a to i přes to, že v Polsku i Československu již více než 20 let existovaly první překlady Procesu a Zámku. Verdikt, který nad Kafkou vynesly socialistické státy, se zmírňoval jen pozvolna.
Rozhodující obrat v přijetí Kafky způsobila mezinárodní konference při příležitosti jeho nedožitých 80. narozenin, která se konala v květnu 1963 v Liblicích. Z čistě literárněvědné akce se stala politická událost s dopadem, jaký tehdy nikdo nepředvídal. Konferenci inicioval pražský germanista a pozdější předseda Svazu československých spisovatelů Eduard Goldstücker, který po sovětské invazi v roce 1968 musel odejít do exilu. K účasti na konferenci vyzval 18 československých a devět zahraničních účastníků, mezi diskutujícími ale chyběli sovětští vědci.
Literárněvědné výsledky konference jsou z dnešního pohledu podle odborníků dosti skromné. Důležitější bylo odtabuizování Kafky v socialistickém světě, které se na této konferenci manifestovalo. Konference měla široký publicistický ohlas jak v samotném Československu, tak i v někdejší Německé demokratické republice a Sovětském svazu. V červnu roku 1967 na čtvrtém sjezdu Československého svazu spisovatelů již zazněl požadavek liberalizovat marxismus.