Kolektivní smutek z Gyumri vstupuje do kin

Praha - Jedním z mála dokumentárních filmů, které si letos našly cestu do oficiální kinodistribuce, je film Jany Ševčíkové Gyumri. Snímek byl natočený ve stejnojmenném arménském městě, nesoucím stále následky ničivého zemětřesení, které zde v roce 1988 zabilo desetitisíce lidí. V předpremiéře ho mohli zhlédnout diváci MFDF Jihlava a regionálních ozvěn festivalu. Stačil již získat prestižní ocenění na festivalu v Římě.   

"Je to dokument nebývalé síly, s bolestivými a šokujícími obrazy, s atmosférou fantasy filmu ze vzdálené země, kde se pokoušejí nahradit novou generaci z již téměř zapomenuté minulosti. Jde o poetické zpracování kolektivního smutku, který zobrazuje utrpení národa s velkou důstojností a citlivostí," uvedli porotci MFF v Římě, kde snímek v říjnu získal cenu CULT - Cinema Della Realta.

Podle oficiálních údajů si zemětřesení ze 7. 12. 1988 vyžádalo 25 tisíc obětí, neoficiální odhady hovoří až o 70 tisících. Více než třetina mrtvých byly děti. Lidé ve filmu hovoří o explozi, která se ozvala po prvním otřesu - jsou přesvědčeni, že největší otřes způsobil výbuch zbraní tajně umístěných v podzemí.

Ševčíková se do Gyumri poprvé vypravila v roce 2003 a rozhodla se natočit dokument o zdejší umělecké komunitě, žijící v troskách poloopuštěného města, jemuž vévodí ruiny chrámu (po tragédii město opustila více než polovina obyvatelstva). Při jedné z návštěv města se náhodou na ulici setkala se dvěma chlapci a když se s nimi dala do řeči, vyšlo najevo, že každý nese jméno svého bratra, který zahynul v roce 1988. Dokumentaristka zjistila, že v Gyumri je běžné, že se rodiče vyrovnávali se ztrátou dětí tak, že pojmenovali ty, které přišly na svět, po zemřelých. Rozhodla se tedy natočit film o rodinách, které přišli o své nejmladší členy.

Autorka do Gyumri pravidelně přijížděla, tamější přítelkyně jí vytipovávala rodiny a Ševčíková nakonec hovořila asi s 40 rodinami, z nichž do filmu dala několik tak, aby každá rodina byla jiná. Ve filmu jsou použity i autentické záznamy z doby těsně před a po katastrofě.

Jana Ševčíková:

„Byly to šílené dny. Stále jen mrtví. V noci jsem se budila, nemohla jsem spát. Arménský smutek mě dusil… Rozhodla jsem, že odjedu do Gyumri a řeknu jim, aby mě pochopili, že na to nemám. Jenže než jsem se jim stačila omluvit, tak mě jedna z matek v Gyumri řekla: ´Oni si tě vybrali.´ Stála uprostřed pokoje a na zdi za ní se na mě z fotky díval její mrtvý syn.“

Jana Ševčíková absolvovala v roce 1984 na Katedře dokumentární tvorby FAMU filmem Piemule. Mezi její nejvýraznější snímky patří Jakub (1992), Starověrci (2001) a Svěcení jara (2002). Většina děl získala ocenění v zahraničí, Svěcení jara bylo zařazeno do výběru nejlepších porevolučních dokumentů, z nichž 3 nejlepší budou oceněny na nominačním večeru Českého lva.  

Jana Ševčíková
Jana Ševčíková