Johna Steinbecka proslavily zejména Hrozny hněvu

New York - Knihy jednoho z největších amerických spisovatelů Johna Steinbecka, který zemřel 20. prosince 1968, se staly podkladem pro řadu filmů i televizních a divadelních inscenací. Jedna z jeho nejdůležitějších knih Hrozny hněvu se dokonce na žebříčku nejlepších děl anglosaské literatury minulého století ocitla na desátém místě. Právě tento román dostal Steinbecka na výsluní a vynesl mu Pulitzerovu cenu. Hrozny hněvu dokázaly americkou veřejnost vyburcovat k tomu, že si uvědomila, jakým otřesným způsobem žili takzvaní bezzemci ve Spojených státech amerických koncem 30. let.

Steinbeck proslul také tím, že měl neuvěřitelně vytříbený smysl pro detail, a to mimo jiné i proto, že za druhé světové války působil jako válečný zpravodaj a stejné profesi se později věnoval též ve Vietnamu.

První Steinbeckovy literární práce redakce odmítly uveřejnit. Dvakrát se pokoušel studovat Stanfordovu univerzitu, nikdy ji však nedokončil, byť tam vydržel celkem čtyři roky. Pracoval jako česáč ovoce či jako dělník v továrně, byl zedníkem, malířem pokojů, prodavačem i reportérem.

Steinbeckovou prvotinou byl čtivý příběh proslulého anglického korzára Henryho Morgana s názvem Pohár zlata, který vyšel v roce 1929. Úspěch mu však nepřinesl. Neproslavil ho ani následující soubor povídek Nebeské pastviny, ani román Neznámému bohu. Až útlá kniha Pláň Tortilla, která vyprávěla rozverné příběhy bezstarostných povalečů kalifornského městečka, znamenala v roce 1935 průlom.

Skutečným bestsellerem se však stala o dva roky později Steinbeckova novela O myších a lidech. Tento tragický příběh kovboje a jeho slabomyslného přítele se stal známým nejen z knih, ale i z divadelních prken a z filmového plátna. O další dva roky později se již dočkal světového úspěchu, a to díky románu Hrozny hněvu, který získal Pulitzerovu cenu. Steinbeck v něm vypráví tragický příběh farmářské rodiny, která se po přírodní katastrofě vydává z Oklahomy po proslulé silnici Route 66 na strastiplnou cestu do vzdálené Kalifornie. Během roku vyšel román, který dokonce přivodil změnu zákonů ve prospěch přistěhovalců, ve dvanácti vydáních. V roce 1940 podle něj John Ford natočil film.

Hrozny hněvu
Hrozny hněvu

Literární tvorba byla sice Steinbeckovým hlavním zájmem, vedle ní se však věnoval biologii. Dokázal to odbornou studií Cortézovo moře, kterou napsal společně s biologem Edwardem Rickettsem, s nímž studoval podmořskou faunu v Mexiku. Během války byl válečným zpravodajem, což zúročil v několika knihách.

Z jeho poválečných románů patří k nejznámějším parafráze na biblický příběh Kaina a Ábela - Na východ od ráje (1952), který někteří kritici řadí i nad Hrozny hněvu. Vrátil se i k osudům veselých homeless z kalifornského pobřeží (Na Plechárně), popsal humorné i tragické osudy cestujících autobusem do Kalifornie (Toulavý autobus) či sepsal své zážitky z okružní jízdy po 40 státech USA speciálním obytným automobilem (Toulky s Charleym).

Když se v roce 1962 stal sedmým Američanem, který získal Nobelovu cenu za literaturu, byl stejně jako mnoho jiných známých osobností terčem řady spekulací. Podle jedné z nich Hrozny hněvu nebyly jeho dílem. Důkaz však nikdo nepředložil.