Svatební pochod složil druhý Mozart

Berlín - Svatební pochod napsal Felix Mendelssohn-Bartholdy jako součást předehry k Shakespearovu Snu noci svatojánské v sedmnácti letech. Při svatebním obřadu zazněl poprvé v roce 1847, ještě za skladatelova života. Populární se ale stal až více než deset let po jeho smrti - po uvedení na svatbě dcery královny Viktorie a pruského korunního prince. Svatební pochod je sice nejznámější, ale zdaleka ne jedinou skladbou, kterou Mendelssohn kdy složil. Jeho dílo připomene dnes, v den dvoustého výročí jeho narození, koncert na půdě německého velvyslanectví.

„Měl poměrně vyrovnaný a klidný život, ale dost krátký. Zemřel v 38 letech. Koneckonců ani jeho hudba není nijak rozervaná, i když romantická,“ uvedl o Mendelssohnovi-Bartholdym Peter Veber z redakce vážné hudby ČRo. Přední  místo v jeho tvorbě mají zejména symfonie, například Italská nebo Skotská. Dodnes se hraje Houslový koncert e moll a originální jsou pak Písně beze slov pro klavír.

Zatímco za svého života byl Mendelssohn úspěšný a jeho hudba oblíbená, po jeho smrti se objevily snahy o jeho vyloučení z německé kultury. Richard Wagner ve svém pamfletu Židovství v hudbě kritizoval židovské skladatele, včetně Mendelssohna. Později za nacistického režimu byla tato kritika využita k zakazování Mendelssohnových skladeb.

Jako Mozart…

Felix se narodil 3. února 1809 v Hamburku jako syn židovského bankéře a vnuk osvíceneckého filozofa Mosese Mendelssohna. Rodina se v roce 1812 přestěhovala do Berlína a přestoupila k protestantismu. Přijala proto jméno Bartholdy.

Podobně jako Mozart byl Felix považován za zázračné dítě. Koncertoval veřejně už v devíti letech, o rok později začal komponovat. Vyrůstal ve velmi kultivovaném prostředí, popisuje Petr Veber: „Už v jeho raném věku rodina rozpoznala, jak je talentovaný, a dohlížela na to, aby svůj talent rozvíjel. Skladby, které zkomponoval, hrála společnost, která se v neděli scházela u Mendelssohnů v salonu.“

Štěstí ve hře, štěstí v lásce

Velký úspěch měl jako dvacetiletý dirigent, kdy znovu objevil Johanna Sebastiana Bacha. „Vytáhl na světlo boží jeho Matoušovy pašije v době, když byl Bach padesát let po smrti a autorem spíše zapomenutým. Tím, že se pro tuto jeho skladbu nadchnul, odstartoval bachovskou renesanci, která trvá vlastně dodnes,“ doplňuje Veber.

Úspěchy zažíval Mendelssohn i později, kdy dirigoval a hrál nejen v Německu. V roce 1835 se stal šéfem Orchestru lipského Gewandhausu, kterým byl až do konce života. V Lipsku také založil konzervatoř a přemluvil Ignaze Moschelese a Roberta Schumanna, aby na ní spolu s ním učili.

Dařilo se mu i v soukromém životě - šťastně se oženil a stal se otcem pěti dětí. Jeho zdraví se ale zhoršovalo v důsledku přepracování. Velmi těžce se vzpamatovával také ze smrti své sestry Fanny, klavíristky a skladatelky. Zemřel 4. listopadu 1847 poté, co prodělal několik srdečních infarktů.

Náhrobek filozofa Mosese Mendelssohna, dědečka skladatele Felixe Mendelssohna
Náhrobek filozofa Mosese Mendelssohna, dědečka skladatele Felixe Mendelssohna
Více fotek
  • Náhrobek filozofa Mosese Mendelssohna, dědečka skladatele Felixe Mendelssohna zdroj: www.wikimedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/654/65347.jpg
  • Mendelssohnovy sonáty pro varhany zdroj: Raven Compact Discs http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/654/65345.jpg